Dohráno

Viral

V roli hnusného viru se snažíte infikovat orgány anatomicky značně deformovaného (pravděpodobně post-Černobylského) chudáka. Téma je na hru napláclé celkem pěkně, i když jsem přeci jen doufal, že se projeví trochu více, a hra půjde více do hloubky (a méně do eura). Nějakou hru s tématem opravdu komplexní likvidace lidského těla v ameritrash stylu bych ocenil. Něco ve stylu - hoďte dvěma kostkami, 2-8 ztvrdnou vám játra, apod. No nic. Viral je ve zkratce pravidlově velice jednoduchý area control s euro prvky, snažíte se infikovat (ovládat) co nejvíce lokací (orgánů), zároveň vytlačovat / zabíjet viry protihráčů. Za převahu získáváte vítězné body. Ovšem pozor, když se moc rozlézáte, může vám plány překazit účinné očkování, která vás z těla zcela vyhladí. Celkem příjemná rychlovka (45min), která není i přes jednoduchost pravidel úplně snadná na zahrání, možností je dost, a nějak to vymyslet dá někdy zabrat. 

Ošklivě infikované srdce, Chaster zabral mozek (pročpak asi), játra jsou zatím v pohodě, proto není problém dát si k tomu nějakej chlast.

Nájezdníci ze Serveru (Severu)

Téma Vikingů začíná být v deskových hrách opravdu silně provařené, obzvláště různá eura jsou poslední dobou chrlena jedno za druhým. Namátkou Feast for Odin, Champions of Midgard, In the name of Odin, Jórvík, a vlastně eurem smrdí dost i "starý" dobrý Blood Rage. Ve světle této informace by možná Nájezdnící ze Serveru byly lepším tématem (hra o útoku hackerů na celosvětovou internetovou síť). Nicméně nestalo se, máme zde další vikingy, valkýry, sekery, vousaté týpky, Dlouhé domy, a podobné chujovinky. Hra je čistý worker placement, s minimem dalších aktivit, jehož hlavní devizou je pro mě rychlost tahů. Mrsknete meepla, vyhodnotíte, seberete jiného, vyhodnotíte, hraje další. Žádné velké s*aní. Ke konci už se to trochu zpomaluje, s tím jak jde do tuhého, a hraje se o větší bodové zisky. Ale i tak nic hrozného, ve srovnání s jinými eury. Hrál jsem jednou, takže nedokážu posoudit hru z hlediska vybalancovanosti různých strategií apod. Nicméně hru jsem si užil. Ve srovnání třeba s Champions of Midgard, jsou Nájezdníci více euro hrou, nějaká náhoda v podobě kostek tu také je, ale hraje celkem podřadnou roli. 

Escape the Dark Castle

Silně oldschool černobílá grafika a celý design, svým pojetím a koneckonců i herně silně připomínající staré gamebooky 90.let (Citadela Chaosu např :D). Jedná se o kooperativní hru, v partě se snažíte prolézt podzemí temného hradu (jak originální), až k závěrečnému bossovi. Hra probíhá zcela jednoduše, někam vlezete (otočíte kartu), přečtete si událost, vyhodnotíte následky. Ty většinou spočívají v nutnosti naházet požadované kombinace na kostkách. K tomu vám dopomáhají předměty, které po cestě můžete sebrat, případně které obdržíte za vyhraný boj. Je to celkem čistý dicefest a survival, kdy na první místě je jen a pouze přežití vás a ostatních v partě, nějaké vylepšování postavy, či jakékoliv další prvky zde nečekejte. Problémem kromě značné náhodnosti je fakt, že karet není zase tak mnoho, tedy po pár zahráních už si víceméně všechny události pamatujete, a hra tak ztrácí ze své atmosféry. Na pár her ale slušně zabaví. A když si k tomu hodíte nějaký ten doom metal do pozadí, atmosféra je celkem slušná. Být k dispozici třeba desetinásobné množství událostí, koncept hry by měl určitě i přes svojí jednoduchost co nabídnout. 

K Bossovi jsme došli, bohužel v polomrtvém stavu, tedy ve výsledku totálně bez šance.

Spirit Island

Velký a poměrně složitý coop, kde se hráči chopí role ostrovních, ekologicky smýšlejících duchů, kteří se snaží zabránit lidským kolonizátorům v rozpínání po ostrově, a zároveň je naučit třídit odpad. To je samozřejmě trochu nadsázka, nicméně Al Gore by měl ze hry radost. Každý duch/božstvo, má svá specifika, speciální schopnosti, své silné stránky, slabiny. Musíte umět kombit správně své karty, některá božstva jsou spíše na obranu, některá třeba tři kola syslí energii, aby pak smetla větší část ostrova epickým útokem. Nutné je zároveň úzce spolupracovat s ostatními, jinak vás ta lidská špína nemilosrdně přejede. Mechaniky a jejich provázanost s tématem, jsou moc pěkné, důraz na spolupráci je opravdu velký, v některých kolech si mozek pořádně zavaříte. Bohužel občas (zejména ve více hráčích) je už ostrov tak přeplněný, a toho co sledovat tolik, že se v tom člověk celkem ztrácí. A když posté doplňuje miliardy kolonizátorů, na už tak přeplněnou herní desku, je to trochu otrava a zároveň frustrace. Trochu podobná té v Ghost Stories. Ten pocit, kdy s vypětím všech sil sundáte ducha, aby na jeho místě prakticky okamžitě přistál další, ještě mnohem horší kousek. K nezaplacení. 

Zatím vládne na ostrově klid a mír. Zatím.

Legendy země Euthie 

Na doporučení autora jsme zkusili hru ve třech. Protože jsme u toho nechtěli strávit celou noc, dohodli jsme se arbitrárně na hře do 12. kola. To zabralo ještě celkem přijatelné čtyři hodiny. Stále musím trvat na tom, že ve dvou je hra lepší. Resp. je stejně dobrá, ale rychleji odsýpá a je kratší, což je prostě pro mě výhoda. Neumím si moc představit hrát to ve třech/čtyřech lidech od začátku do navrhovaného 21. kola.  Myslím, že po takové době už hra začne být lehce repetitivní. Navíc větší počet lidí u stolu nemá prakticky žádný vliv na hratelnost. Interakce mezi hráči je beztak pouze skrze ovládání potvor, nějaká převaha o místa na herním plánu se také moc nekoná, každý si víceméně putuje po mapě kam ho boty zanesou, a je vám celkem šumák co dělají v druhém rohu plánku ostatní.  V naší hře jsem měl trochu pocit, že Áel je slabá jak čaj, ve srovnání třeba s tím červeným mágem, ale možná jsem to jen hrál blbě. Jinak platí všechna pozitiva i negativa, co jsem zmiňoval dříve, asi nemá cenu opakovat, někdy se chystám shrnout to ve větší recenzi, tahle hra si jí zaslouží. 

P.S.: Originální formát krabice je opravdu noční můra. Jsem rád, že další print bude mít normální rozměr, u téhle krabice, jakkoliv je designově moc pěkná, mám chuť jí přehnout na půl. :D

To jsem si myslel, jak je ten stůl velkej :)

Near and Far, aneb může mít euro příběh?

K téhle hře jsem přistupoval od počátku lehce skepticky. Na první pohled jednoduché euro, do kterého se někdo pokusil narvat příběh, ve formě prozkoumávání mapy a vyhodnocování nejrůznějších setkání pomocí tlusté příběhové knihy. Může takováto podivná kombinace fungovat? Může. Samozřejmě člověk musí mít chuť jít hře trochu naproti. Pokud vám storytelling nic neříká, jdete pouze po mechanikách a hrabání bodů, Near and Far vás asi zásadně neosloví. Ne že by euro část hry byla špatná, nebo nefungovala, to vůbec ne. Jen to nejsou žádné taktické orgie, a na paletě euro her patří zdejší mechaniky spíše k těm jednodušším a řekněme rodinnějším. To co celou hru povyšuje je právě ta netradiční kombinace s knihou úkolů. V euro části vylepšujete svojí družinu, těžíte, hrabete suroviny, vykládáte artefakty. Do toho ale navíc procházíte mapou, kde na vás kromě boje čekají i různá setkání. Ta se odehrávají tak, že vezmete přiloženou knihu, najdete příslušný odkaz a přečtete hráči, co se na daném políčku děje a jak to chce vyřešit. Nutno podotknout, že hra má více příběhových módů, můžete hrát příběhové linie jednotlivých postav, můžete hrát kampaň, kde je cílem projít všech 11 map, přičemž příběh se vyvíjí dle vašich předchozích rozhodnutí. Koho by toto nelákalo, je samozřejmě možnost hrát vybranou mapu v arcade módu, tzn. prostě odehrajete mapu, a nic dalšího nemusíte řešit. Osobně jsem nikdy nebyl na kampaňovité hry, kde musíte vylepšovat postavu, hrát to X-krát za sebou, složitě nabírat nové předměty, vlastnosti, atp. U Near and Far je ale postup v kampani udělán tak elegantně a jednoduše, že mi to kupodivu vůbec nevadí. Jedna mapa je navíc odehrána poměrně rychle (60 minut), takže před sebou nemáte nutnost strávit desítky hodin nad jednou hrou, abyste to "nějak prolezli". Navíc každá mapa je samostatně bodovaná, má svého vítěze, tedy na konci máte pocit, že jste si opravdu zahráli, a ne jen že jste prošli kus nějakého většího celku, bez nějakého hmatatelného výsledku. Velice přijatelnou herní dobu už jsem zmiňoval, výborná je zde i hra ve dvou hráčích, která nic neztrácí oproti vyšším počtům, spíše naopak. Dva až tři lidé je myslím si ideál. Tahy jsou rychlé, celé to plyne opravdu svižně, a jediné menší zdržení jsou situace, kdy se čte příběh. Ale tyhle momenty jsou jedny z nejzábavnějších, tedy nějaké zdržení vůbec nevadí. Na závěr je potřeba vyzdvihnout vizuál. Autorův specifický styl se mi vždy líbil, ale zde je to dotažené k dokonalosti. Pro mě osobně hra patří jistě do top tenu designově nejpovedenějších her všech dob. Nebál bych se použít klišoidní výraz umělecké dílo. Negativum hry mnozí spatřují v nízké znovuhratelnosti po projití kampaně a příběhů všech charakterů. S tím se asi dá souhlasit, přestože arcade mód je stále i tak k dispozici, je jasné, že to nejlepší hra nabízí právě v kampaních. Ovšem otázka znovuhratelnosti při množství her, které je na nás chrleno, mě osobně nikdy tak moc netrápila. Tedy pokud vlastníte pět her a máte v plánu ohrát Near and Far až na dřeň, ano ohrát to lze asi více, než některé jiné nepříběhové tituly. I tak vám to ale ukrojí hodně poctivou porci času, rozhodně to není srovnatelné třeba s jednohubkama typu Time Stories. 

Závěr - pokud jste euro pozitivní, ale zároveň máte smysl pro příběh, tedy ne přístup - "řekni mi kolik mi to dá surovin/bodů a příběh si strč někam", nebojte se téhle netradiční kombinace, rozhodně stojí za to.

- Krásný vizuál

- Netradiční kombinace eura / storytellingu

- Vícero kvalitních herních módů - jednoduchá zábavná kampaň, kampaň za postavy, i jednorázový arcade mód

- Svižně plynoucí hra, minimální prostoje, příjemná herní doba

- Skvělé i ve dvou hráčích

- Po dohrání všech částí kampaně trochu omezená znovuhratelnost (stále možnost arcade módu)

- Ne pro náročnější a čistě na mechaniky zaměřené hráče, kteří nemají žádný zájem o příběhovou část hry (aneb běžte kydat hnůj do Agricoly :D)

Karak, aneb trochu prázdné podzemí

Karak je původní česká hra, tak trochu ve stylu Dungeon Questu od FFG. Vezmete náhodně dílek jeskyně - přiložíte, jdete na něj, něco se stane. To něco bývá nejčastěji souboj s nestvůrou, případně nalezení pokladu. Postavy hráčů mají každá dvě odlišné speciální schopnosti (např. přehoz kostek, možnost ignorovat monstra, vylepšování útoku), jinak se liší pouze ksichtem. Boj je jednoduchý, mrsknete dvěma kostkami, ve snaze přehodit sílu potvory. Uspějete - získáte nějaký bonus, většinou zbraň, klíč od pokladu, nebo magický svitek. Neuspějete - kousne vás to o jeden život. Ale můžete být v klidu, zemřít se ve hře přes jakoukoliv snahu nedá, ztráta životů vás maximálně trochu zpomalí, léčit se dá poměrně snadno. Hra končí v momentě, kdy někdo vytáhne žeton draka, a rozseká ho na kousky. Poté se sečte počet truhel s poklady všech hráčů, a kdo jich získal nejvíce, stává se vítězem. 

Přirovnání k Dungeon Questu je opravdu jen orientační. Karak je především hra rodinná, ideální dle mého názoru na hraní s menšími dětmi (dle Albi 7+, nebál bych se i nižšího věku). Vše je zde naprosto jednoduché, přímočaré, bez nutnosti výrazně přemýšlet, řešit nějakou taktiku, číst nějaké texty. Prostě táhnete dílek, táhnete potvoru, hodíte kostkami, a to je tak vše. Hra je totální luckfest, ale to si myslím, že pro hraní s dětmi není výrazně negativní faktor. Samozřejmě pro hráče hra postrádá nějakou větší hloubku, a po čase začne být značně repetitivní. Každé kolo totiž probíhá víceméně stejně, nějaký velký faktor překvapení se zde bohužel nekoná. Jednotlivé dílky jeskyně se od sebe téměř neliší, nejsou zde žádné pasti, ani jiná speciální pole jako v DQ. A to, jak se dungeon staví, také nehraje žádnou velkou roli. Absence možnosti smrti také značně snižuje napětí při hře. Potvor je pouze asi 8 druhů, takže se bohužel velice rychle okoukají. Herní doba není úplně v pásmu jednoduchého filleru, pokud se vám nepodaří rychle najít draka, a nějakým šťastným hodem ho rychle vyřídit, hra může trvat i přes 45 minut. Což si myslím, že je možná zbytečně dlouhé na to, co hra nabízí. Nicméně jako hru pro děti bych Karak klidně doporučil. Pro hráče, toužícího po nějakém jednoduchém filleru, bych spíše doporučil poohlédnout se po něčem jiném - kratším a se zajímavějšími herními možnostmi.

- Jednoduchost, přímočarost, absence textů - ideální pro hru s menšími dětmi

- Možnost zcela vypnout mozek po nějaké náročnější hře

- Repetitivní 

- Pro hráče postrádá výraznější napětí a hloubku, pouze čistý luckfest

- Na to co hra nabízí poměrně dlouhá herní doba

Vast: The Crystal Caverns, aneb oroštuj si draka

Výrazně asymetrická hra, kde se každý snaží splnit svojí specifickou vítěznou podmínku. Rytíř se snaží umlátit draka, goblini znásilnit rytíře, drak se pokouší probudit, celé to kurva nějak přežít a zdrhnout (a po cestě si obvykle zakousnout pár goblinů), jeskyně se snaží spadnout všem zúčastněným na hlavu, no a zloděj se překvapivě snaží si nahrabat poklady. Asymetrie hry je fakt výrazná, každá z rolí se hraje totálně jinak. Pravidla jsou naštěstí psaná celkem rozumě, jen by snad neškodilo více ilustrací a herních příkladů. Nicméně na příliš velké množství nejasností jsem nenarazil. Problémem typickým pro takto asymetrické hry je trošku náročnost na úvodní vysvětlení pravidel. Do každého musíte nacpat pravidla specifická pro právě jeho roli, což logicky trvá déle, než říct jedny globální pravidla společná pro všechny. Taky je jasné, že první hru člověk těžko zahraje nějak extra dobře, prostě chvíli trvá, než každý pochopí různé interakce mezi rozdílnými "rasami". Vast je v tomhle směru naštěstí celkem lehce stravitelný. Po pár herních kolech už každý (kromě mě a mých goblinů :D) tak nějak zhruba věděl o co jde, a jak to orientačně hrát. Částečné negativum je občas delší čekání na tah, kdy někdy trvá trochu déle, než všechny postavy před vámi odehrají své kolo. Ale je celkem sranda sledovat co dělají ostatní, a často se vás akce ostatních i přímo týkají, takže to zdaleko není takový průser, jako u nějakého rozmáchlého eura. U hráče za jeskyni mi přišlo, že se občas trochu kope do řitě, protože jeho kolo vypadalo poměrně jednodušší a přímočařejší, než kolo ostatních. Jinak ale hra plynula celkem příjemně, stále bylo co dělat, co sledovat, co plánovat. A přestože jsem se obával, že někdo svojí roli naprosto nezvládne a bude úplně mimo hru, nebo naopak někdo šíleně pojede ostatní, v důsledku relativní přesílenosti své role, nakonec to skončilo velice těsně. Každý měl v podstatě šanci na vítězství. Jeskyně nespadla o jeden jediný dílek. Shit happens. Rytíř přežil gangbang goblinů s jediným životem, přičemž tento mrzký život byl k jeho velkému štěstí v předchozím kole vyléčen právě Jeskyní. Rytíř naopak téměř vykuchal zdrhajícího draka, který kvičící s posledním životem čelil finálnímu útoku, a s pravděpodobností 50:50 přežil hod kostkou, aby se následně ve svém tahu polomrtvý a připosraný strachy vyplazil z jeskyně na povrch a vyhrál. Zloděj zůstal v krabici, tedy nikdo netuší, jak to vypadá s ním :D. Každopádně mi přišlo, že ve čtyřech hráčích je hra docela dobře odladěná, i když toto je spíše otázka na někoho, kdo má za sebou mnohem více partií. Hra nabízí řadu různých dalších variant, kombinací stran, přidání terénů, atp.,  je samozřejmě otázka jak to bude s vybalancovaností hry při různých dalších kombinacích (předpokládám že bude více skřípat), ale minimálně variabilita hry vypadá velice solidně. Komponenty mi přijdou fajn, grafika je trochu specifická, ale líbí se mi, snad jen dílky jeskyně by mohly být trochu hezčí.  

 

- Asymetrie stran, naprosto odlišná hra za všechny zúčastněné

- Evidentně vysoká variabilita

- Značná míra interakce mezi hráči udržuje pozornost 

- Překvapivě i solidní atmosféra a feeling tématu hry

- Grafika, zpracování (kromě dílků jeskyně)

- Obtížnější na vysvětlení

- Někdy delší čekání na tah

- Některé role náročnější než jiné

- Lehce humusné dílky jeskyně - subjektivní

Nemesis - shut up and take my money

https://www.kickstarter.com/projects/awakenrealms/nemesis-board-game/

Legendy Euthie

Tak konečně jsem to otestoval ve dvou. Musím říct, že smekám před autorem, že se pustil do hry tohohle typu, protože ve hře toho rozhodně není málo, a otestovat a odladit vše tak, aby to fungovalo, muselo dát fakt zabrat. Ne že by hra byla nějak extra složitá, komponent je sice miliarda, pravidly se člověk musí trochu prokousat, ale všechno celkem dává smysl, a nejasností bylo překvapivě minimum. Hráli jsme základní variantu, dostali jsme se k prvnímu drakovi, který nás nemilosrdně pojel, tedy hra skončila v 10. kole. I tak se setupem a lovením v pravidlech, byl celkový čas kolem pěti hodin. Což je dost. Musím ale říct, že ten čas uběhl fakt příjemně, a vůbec mi to nepřišlo tak dlouhé. Hra je takový mix Runebound/Talisman/Mage Knight - resp. Mage Knight jaký jsem myslel, že Mage Knight bude. Snažíte se vylepšovat svého hrdinu, získávat nové vybavení, skilly, zabíráte území, těžíte, bojujete s monstry, v pokročilé variantě i plníte úkoly. Zdá se toho hodně, ale vše je celkem dost osekáno tak, aby to bylo co nejjednodušší, a hra nikde nedrhla a neztrácela tempo. Tedy nemáte zde miliardu vybavení, s miliardou různých statistik. Nejsou zde epic questy s příběhy, možnostmi výběru. Postavy jsou jen čtyři, skilly má každá vždy stejné, jen se otevírají postupně, dle jejich levelu. Žádný výběr z několika skill "stromů", jako někde v rpg hrách. Prostě ve hře je toho napěchováno opravdu dost, ale ty jednotlivé prvky jsou vždy vlastně na maximum zjednodušeny. Někdy mě to trochu mrzelo, např. u skillů bych byl rád, kdyby bylo více na výběr, nebo kdyby byly trochu zajímavější - např. u mága máte jen čím dál silnější kouzla, která se ale projeví jen tím, že daná kouzla mají lepší rozsahy kostek a zásahů. Tedy pocit, že jste se konečně naučili silné kouzlo "blesky", a teď konečně usmažíte tu těžkou level 3 potvoru, je ve výsledku takový lehce neuspokojující. Rozdíl oproti základnímu skillu je totiž jen v tom, že dáte větší zásah s horším hodem. U Euthie prostě složitost mechanismů do značné míry ustoupila rychle plynoucí hratelnosti, a tento přístup je vidět na každém aspektu hry. Co je ale důležitější je fakt, že hratelnost mi zatím přijde skvělá. Myslím také, že hra je ideální ve dvou. V takovém případě jste totiž buď na tahu, nebo táhne protihráč, a vy v tu chvíli hrajete za nepřátele. Tedy prakticky žádný downtime. Ve čtyřech lidech už by se ale člověk jistě mohl začít v tazích protihráčů celkem nudit, což bohužel je neduh všech podobných her. Dodnes si vzpomínám na příšernou hru Mage Knightu, kde jsem odehrál tah, a dalších 15-20 minut znuděně koukal, jak se někdo v opačném rohu mapy snaží spočítat, zda může zabít nějakou potvoru nebo ne. Zde to samozřejmě kvůli jednoduchosti nebude nikdy tak špatné, ale ve více než 2 hráčích už nějaké to hluché místo bude, a u 4-5 hodin trvající hry to může být  trochu nepříjemné. Srovnání s Mage Knightem se vůbec nabízí, protože hra působí na první pohled dost podobně, vizuálně i herně. Zatímco ale Mage Knight je totální počítací porod, který vás i přes krásný vizuál unudí k smrti svou relativní složitostí a suchostí mechanik, zde je to přesný opak. Vše jednoduché, mrsknete kostkama, něco se stane, jede se dál, žádný velký brainstorming. Hra má několik variant, včetně možnosti začínat hru od libovolného kola, na což jsem celkem zvědavý, zda to bude fungovat, hrát třeba od 11. do 21. kola, již s částečně vybaveným hrdinou, by mohlo být možná zajímavější, než začínat pokaždé s totálním vidlákem bez předmětů a skillů. Trochu se děsím pokročilé varinty, kde se hraje od nuly s úkoly, až do příchodu finálního draka ve 21. kole. Což si myslím, že ve dvou hráčích znalých pravidel může i tak zabrat kolem 6-7 hodin. Ale už jen to, že jsem celkem natěšený tuhle variantu vyzkoušet, vypovídá hodně o tom, jak se mi hra líbila. Komponenty jsou trochu retro style, ale ve mě to probouzí takovou příjemnou nostalgii RPG her z 90.let, takže za mě super, žádnou stížnost na provedení nemám, přestože zmíněný Mage Knight je kvalitou komponent určitě o dost výše. Hra na stole vypadá krásně, jen tedy místa zabírá opravdu hodně, tak na to pozor. Tedy závěrem musím říci, že je to příjemné překvapení, hra pro mě splňuje to, co Mage Knight nezvládl, občas zamrzí absence více možností výbavy/dovedností, větší rozdílnost postav, ale to hlavní je, že je to hodně zábavné, i přes značnou délku partie. 

KS

Zajímavý článek srovnávající videohry a deskovky z hlediska crowdfundingu.

Videohry jsou na Kickstarteru válcovány úspěchem deskoveklcovany-uspechem-deskovek-307497

Dohráno

Pustina

Důkaz, že i euro může trochu nasáknout tématem. Celkem neotřelý mechanismus po plánu cirkulujících meeplů.

Sub Terra

Super jednoduchý tematický filer. Žádné prostoje, žádné velké sraní, velice přímočará a rychle plynoucí hratelnost. Velice příjemné překvapení. Hra zobrazená níže měla opravdu epický konec, kdy bohužel východ našla pouhá polovina týmu. Dva chudáci s totálním vyčerpáním, byli ponecháni svému osudu v hlubinách, statečného medika pohltily jeskynní přízraky asi 2 místnosti od východu. 

Star Wars: Rebelie

5,5 hodin trvající porod, který Rebelové v klidu kontrolovali, až do chvíle, kdy se rozhodli, že jejich základna je tak nedobytná, že jednou malou partičkou (obsahující 1 AT-AT, 1 AT-ST a jednoho retardovaného stormtroopera), která se flákala poblíž, se nemusí vůbec stresovat, a mohou tyto bezzubé zoufalce v klidu nechat projít po své základně. Chyba lávky. Nepoměr mezi silou imperiálních a rebelských jednotek, v kombinaci s velkým množstvím naprosto doprasených hodů kostkami, způsobil, že celá základna málem lehla popelem. Nakonec se tak těsně nestalo, a zbytek času už uplynul bez incidentů, nicméně tento moment byl opravdu hororový a tak trochu hraničící s převracením stolu. SW musím přiznat 3 věci. Za prvé často vytváří celkem epické momenty, na které se vzpomíná dlouho po hře. Potud fajn. Za druhé - ještě častěji vytváří wtf momenty, kdy si nikdo není jistý, jak se sakra daná situace vyhodnocuje/hraje. A za třetí - boj je fakt trash. Zdlouhavý, nepřehledný, nudný, naprosto zbytečná přítomnost karet, které to celé ještě více randomizují. Za mě hlavní negativum hry. 

Zaklínač

Po delší době jsme dali CZ Zaklínače, a byl jsem celkem příjemně překvapen. Můj původní dojem ze hry byl značně negativní, ale musím říct, že to zdaleka není tak špatné. Jasně, pro fanoušky Zaklínače to bude zklamání vždycky. Něco jako je hra Kmotr zklamáním pro fanoušky Kmotra. Prostě to má příliš málo atmosféry. Jinak ale jako hra Zaklínač není takový průser. Jednoduchostí bych to přirovnal k Talismanu. Je to také podobně tupé, podobně omezené možnosti, ale i tak to celkem baví. Ovšem co musím zdůraznit je počet hráčů. Ve více než dvou lidech bych to nehrál. Kolo může trvat někdy trochu déle, a v téhle hře prostě není moc zábavné sledovat, co dělají ostatní hráči. Ve dvou se člověk dostane častěji na řadu, a prostě mu pak mnohem méně vadí určité nedostatky.

Best of 2017 aneb nemám dnes co dělat

Protože je poslední den roku a já se kopu do řitě, a protože každý nýmand furt dělá nějaké top teny, a zuřivě shrnuje uplynulý rok, rozhodl jsem se udělat si vlastní shrnutí toho nejlepšího. A protože člověk nežije jen deskovkama, naházím sem vše, co mě napadne.

Desková hra:

Kmotr: Impérium Corleonů

Her vyšlých v roce 2017 se mi do ruky zase tak moc nedostalo, a ty co by Kmotra mohli sesadit, jsem získal až ke konci roku, tedy nemám je nahrané vůbec, nebo jen jednu hru, což je příliš málo na nějaké hodnocení. 

Kmotr - ačkoliv nepřináší vůbec nic nového, a řada lidí má ke hře spoustu více či méně oprávněných výtek, za mě tahle hra skvěle spojuje řadu mých oblíbených herních mechanik do povedeného celku. Hlavní doménou Kmotra je snadná vysvětlitelnost a pochopitelnost, stejně kvalitní hratelnost v 3-5 lidech, dobře odsýpající tempo hry, ideální délka, napínavost a zábava až do konce. Jasně, atmosféra gangsterské hry tam zase tak moc není, jasně cena je značně přemrštěná, některé komponenty jsou mohli být hezčí (zejména karty) atd. atd., ale mě prostě nějaká snadnější hra takového formátu ve sbírce vyloženě chyběla a tohle se mi mechanikami trefilo přesně do vkusu. 

Desková hra - rozšíření:

Champions of Midgard: Valhalla

Tady je to jednoznačné, spolu s druhým a o něco méně nabušeným rozšířením Dark Mountains, dělá tato expanze z původní solidní hry hru naprosto skvělou, a defacto moje nejoblíbenější euro všech dob. 

Film:

Thor: Ragnarok

Aby bylo jasno, pár filmů bylo objektivně lepších, za zmínku stojí zejména trojice Logan: Wolverine, Blade Runner 2049 a Wind River. Jenže u všech těchto snímků platí, že jsou poměrně depresivní a temné, a přestože se jedná o velký filmový zážitek, znovu už bych na žádný z uvedených asi neměl chuť. Thor je vtipná akční jízda od začátku do konce, která i přes pár hluchých míst u mě zanechala silně pozitivní dojem, a po delší době jsem se u filmu se superhrdiny fakt bavil (naposledy podobně u Strážců Galaxie 1). 

Seriál:

Game of Thrones season 7

Eazy...sice slabší než S6, ale furt o dvě dračí délky před čímkoliv jiným. A vzhledem k tomu, že Stranger Things, z kterých jsou všichni naprosto šílení, mě nějak neoslovilo, tak není moc o čem mluvit. 

Kniha:

Brandon Sanderson: Slova Paprsků

Tady samozřejmě beru i knihy vydané dříve, protože toho nečtu zas tolik, abych hltal nové tituly. Druhý díl plánované epic série Archiv Bouřné záře, jednoznačný vítěz, při čekání na poslední díl Démonské série, a dále již asi zbytečném čekání na třetí díl Kroniky Královraha, a ještě zbytečnějšímu čekání na další díl Písně ledu a ohně. (Ano, už jsem přestal věřit) Tyhle série mě fakt zabijou. Jestli chcípnu do té doby, než se dokončí, budu opravdu ale opravdu nasraný. 

Za zmínku stojí, že jsem se konečně pustil do Malazské knihy padlých, první díl jsem zvládl, a prostě mi to zatím vůbec nesedlo. Ne že bych to nechápal, dohledával jsem si k tomu vysvětlení a všechno, ale prostě ten vypravěčský styl jde nějak úplně mimo mě. Další díly mají být o dost lepší, takže se  k tomu musím příští rok dokopat, ale zatím se mi extrémně nechce. 

PC Hra: 

Middle-Earth: Shadow of War

Vzhledem k tomu, že hry už moc nehraju, výběr nemám příliš velký. Sice sleduju nové tituly, ale většinou to nainstaluju, zahraju dvě hodinky a zas to smažu. Není čas ani chuť. Proto když u něčeho vydržím týden skoro v kuse, už to něco znamená. A vzhledem k tomu, že mnou nehranější Battlefield 1, Overwatch a naprosto skvělé Shadow Tactics, vyšly všechny v roce 2016, vítězem je tupá rubačka ze svéta Pár Pařmenů. 

Jsem si vědom, že vyšla spousta skvělých her, za všechny zejména Divinity II: Original Sin, bohužel na epické rpg zabírající desítky hodin už bohužel opravdu nemám čas. 

Ještě se sluší zmínit velmi slušnou hru Battle Brothers, a dále skvělé DLC ke Grim Dawn - Ashes of Malmouth, díky kterému jsem projel celý Grim Dawn odznova s nekromantem na všechny obtížnosti, což byla sranda na více než měsíc, při mém hlemýždím tempu. 

Hudba: 

Summoning: With Doom We Come

Vyšlo toho mraky, ale když v jakémkoliv roce vyjde nové album Summoning, je vítěz jasný. Za zmínku stojí ale určitě i Septic Flesh s novým albem Codex Omega. To je opravdu fucking epic na druhou. Další seznam by byl dlouhý, hudebně hodně povedený rok. 

Lednička:

ETA 236590010

Co by to bylo za seznam, kdyby zde nebyla uvedena top lednice. A protože ta moje chladí a zatím funguje, je pro mě jednoznačným vítězem. :D

Moje kickstartery

1. Rising Sun - cca únor 2018

2. Lords of Hellas - cca duben 2018

3. Root: A Game of Woodland Right and Might - cca srpen 2018

Osobní top ten update 2017 - listopad

10. The Lord of the Rings: The Card Game

Tahle hra si prostě místo v top-tenu zasloužila, i přesto, že jako jedinou z celého seznamu již hru nemám. Byla to jedna z her, co mě po delší době herního půstu, přitáhla zpět k moderním deskovkám, za což jsem jí vděčný. Rozhodně zde ale není pouze z nostalgie. Principem hry je kooperativní procházení nejrůznějších questů z prostředí Pána Prstenů, se svojí družinou, kterou tvoří vámi postavený balíček karet. Zde máte zastoupeny vždy tři hlavní hrdiny (na výběr jsou prakticky všechny známé i neznámé postavy z tohoto světa), na něž pak nabalíte vedlejší jednotky, kouzla, předměty a vylepšení. Nutno říci, že balíček je potřeba přizpůsobovat potřebám výpravy, rozhodně to není tak, že postavíte jeden ultimátní, kterým rozdrtíte všechno. Hra je extrémně TUHÁ, už první questy z první řady, dokážou řádně potrápit, a některé pozdější jsou již opravdu drsnou výzvou. Což je pro kooperativní hry jedině dobře, nikoho by nebavilo hrát hru, kterou prochází jak nůž máslem. Hra funguje výborně i jako singleplayer, nejlépe si jí ale užijete ve dvou, kdy se dá zajímavě taktizovat, a pomáhat si na strastiplné cestě za vítězstvím. Zpracování - ač karetka, jedním slovem nádherné, ilustrace jsou co karta to umělecké dílo. Znovuhratelnost je nekonečná, na trhu je k mání již tolik různých dobrodružství, že to snad ani není možné vše projít. Od Hobita, až po temné Khazad-Dum. Questy jsou nádherně atmosférické, často i velmi specifické - např. Hon na gluma, každý působí dost jiným dojmem, na každý funguje jiná strategie. Formát LCG sice moc v oblibě nemám, tady to ale jako zápor brát prostě nelze. Nikdo nikoho koneckonců nenutí kupovat si všechny expanze, už s prvním cyklem je k dispozici taková dávka dobrodružství a možností stavění balíku, že to není šance hned tak vyčerpat. Samozřejmě jistý útok na peněženky to je, ale téhle hře to člověk rád odpustí. Těžký, atmosférický, ultimátní koop, pro fanoušky LOTRa, co mají možnost si kvalitně zahrát ve 2 hráčích, určitě povinnost. 

9. Mare Nostrum: Empires

První zástupce mého nejoblíbenějšího žánru area control, který se postupně propracoval do top ten až po vícero hrách. Hra je zasazená do starověku. O vítězství se tu přetahují národy Řeků, Římanů, Mezopotámců, Egypťanů a Kartága. Každý národ se liší, i když ne tak výrazně jako třeba v Chaosu, přesto - každý má trochu jiný feeling a hraje se za něj jinak. Jak už  to tak bývá u asymetrických her, určitě se najdou po hře názory, že některé národy to mají "lehčí", podobně jako třeba Greyjoy v GoT, nicméně já osobně už viděl vítězství za 4 z 5 národů, a dle statistik na BGG ta vítězství byla za všechny +- vyrovnaná. Další plusem jsou celkem 4 možné cesty k vítězství, z nichž dle mého názoru jsou některé obtížnější než jiné, nicméně při správně přizpůsobené taktice, lze vyhrát na cokoliv, a už jsem zažil vítězství na každou z podmínek, stejně tak opět výše zmiňovaná statistika na BGG (vzorek tuším ze 60+odehraných her) ukazovala, že se vyhrávalo na všechny druhy vítězství, a četnosti se výrazně nelišily.  Hra kromě klasického přetahování o lokace a zdroje, nabízí i zajímavý ekonomický model - obchod se surovinami. Ten je zde trochu specifický, a rozhodně zpočátku působí poněkud podivně a nadbytečně. Pokud tomu ale dá člověk pár her šanci, zjistí, že i u toho zdánlivě zbytečného vyměňování surovin se dá leccos vymyslet a získat pro sebe značnou výhodu. Bohužel nové hráče tato fáze mlže poněkud nudit a mají tendenci jí dolfáknout. Boje jsou zde celkově jednoduché, klasické hození kostkami dle počtu jednotek a kdo dá víc zásahů, ten se víc směje. Celkově bych to vlastně docela dobře přirovnal ke Hře o trůny, jen to trvá 2x méně času,  člověk nepotřebuje 6 lidí u stolu, a je tam podle mě víc strategických možností. Jako téměř všechny podobné hry hra může mít trošku problém s kingmakingem, ale osobně mi to nepřišlo tak hrozné. Nestává se také tak často, že by došlo k vymazání hráče z mapy, jako se řasto děje v GoT, což je fajn, většinou bývá každý z hráčů až do konce relevantním faktorem pro hru, když už ne adept na vítězství. 

8. Dungeon Fighter

Stále si drží osmé místo, opět jsem trochu rozvažoval, protože DF není úplně typickou hrou, nicméně osobně se u ní vždycky tak bavím, že jsem jí prostě musel zařadit. Jedná se v první řadě o tzv. dexterity hru, tedy hru na zručnost. O co jde - procházíte dungeon se skupinou hrdinů - potud klasika - jenže, zatímco v klasickém dungeon crawlu házíte kostkami na výsledek, zde házíte kostkami na terč...přičemž čím lépe se trefíte, tím větší paseku naděláte. A trefit se rozhodně není tak jednoduché. Navíc často máte situaci stíženou různými speciálními podmínkami, za jakých musíte házet. Kupříkladu tak jednou házíte nedominantní rukou, jindy např. se zavřenýma očima apod. Celá hra je zpracována jako parodie na klasické fantasy, což také dobře přispívá k celkové pohodové atmosféře. Ale nejedná se samozřejmě jen o tupé házení kostkou, hra má svojí hloubku a je přiměřeně těžká. Na výběr je spousta postav, každá má své speciální schopnosti, monster je také celá řada, do toho si můžete vylepšovat hrdiny novými předměty, kupovat léčivé lektvary atd. Ke hře v současné době existují již čtyři rozšíření, zastupující jednotlivé elementy, která dále rozšiřují možnosti hry, přidávají nové potvory, předměty, postavy, speciální schopnosti, nové speciální kostky...S kompletním portfoliem rozšíření, jsou možnosti hry už opravdu velké, lehce možná na úkor klesající obtížnosti. Ve správné skupině lidí je zábava vždycky zaručena, a já jsem u toho zažil už hodně momentů, na které se vzpomíná i s odstupem, což je podle mě přesně kritérium tvořící dobrou deskovou hru. Z tohoto důvodu si tato specifická hra místo v top tenu určitě zaslouží. 

7. Champions of Midgard + Dark Mountains, Valhalla

Jediný zástupce euro-her. Ne že bych se tomuhle stylu her úplně vyhýbal, občas si rád nějaké to euro dám, nicméně pravda je, že nemám rád taková ta suchá, kde se dá vše spočítat a cílem je vlastně jen do toho co nejdéle čumět, abych ideálně optimalizoval svůj tah. Hrát tohle pak ještě s pár AP náchylnýma hráčema je fakt o nervy. U Champions of Midgard tohle většinou nenastává. Hra není tak složitá jako jiná eura (namátkově Tzolkin) z hlediska možností, tedy nad úvodní fází hry (workeplacement), není potřeba přemýšlet zase tolik. Hlavní věcí, díky které se tato hra odlišuje od suchých eur je ale fakt, že je zde kostkový souboj. A především ze soubojů získáváte vítězné body. Jasně, někoho mlže štvát, že ho kostky mohou pojet, ale pro mě je to právě tenhle prvek, který děla z průměrného workerplacementu skvělou hru. Hra má i pár dalších náhodných prvků (karty setkání např.), takže prostě vše si zde nespočítáte, nicméně náhodě rozhodně můžete jít naproti optimalizací své strategie. Co je potřeba zdůraznit jsou dvě rozšíření, která ke hře letos vyšla (Dark Mountains, Valhalla), která do hry přidala výrazné množství nových možností, zejména pak možnost managementu "mrtvých" kostek, a další skvělé prvky, které hru krásně doplňují, přitom zachovávají relativní jednoduchost. Hra je skvěle hratelná i ve 2, ve 3,4 super, s rožšířením je možost přizvat i pátého hráče. Možností co dělat, kam jít, s kým bojovat je potomfakt hafo. Do toho schopnosti hrdinů, hrdinské kostky, plníte questy, používáte runy, a hlavně, těšíte se na každý další boj, jestli tu svinskou potvoru sundáte, nebo si vás dá k večeři. Jedna z mých nejhranějších her poslední doby a pokaždé super zábava.

6. Robinson Crusoe: Adventures on the cursed island

Ultimátní coop na pustém ostrově, jehož hlavní devizou je atmosféra. Ve hře je cca 9 různých questů, jeden si na začátku vyberete, a musíte splnit daný úkol do určitého počtu kol. Každý quest vás v průběhu hry většinou nějaka ohrožuje, pojíždí (počasí, kanibalové, etc.). Do toho se snažíte co nejlépe přežívat na pustém ostrově, lovit jídlo, vylepšovat osadu, vyrábět nástroje, prohledávat ostrov. Scénáře jsou místy dost tuhé, a cesta za vítězstvím nebývá jednoduchá. Nejlepší na celé hře je její variabilita, de facto na každou akci jednak házíte kostkama, jednak si lížete z rozsáhlého balíku karet vlastně to, jak jakákaliv vaše činnost dopadla. Při průzkumu tak můžete narazit třeba na aligátora, při stavbě na vás může spadnout střecha, atd. Událostí je fakt velké množství a stát se může opravdu leccos. Což skvěle vytváří napětí a hutnou atsmoféru. Bez dobré kooperace se zde fakt výhry nedočkáte, nicméně tím že má každý své workery a každý tahá karty událostí, které se ho týkají, ve hře není tak výrazný nešvar kooperativních her, tj. že jeden hlavní hráč buzeruje ostatní a říká jim co mají dělat a kam maj jít. Za mě jednoznačně nejlepší coop co jsem hrál.

5. Kemet

Další zástupce oblíbených area kontrolů, Kemet patří jednoznačně k těm nejlepším. Vypíchnout je v první řadě potřeba krásné zpracování, včetně miniatur jednotek, které jsou dokonce obarveny jakýmsi shadem, a vypadají luxusně. Tematicky je hra zasazená do starověkého Egypta, kde soupeří o nadvládu místní božstva, z nichž jedno kontroluje každý hráč. Téma celkem neotřelé a příjemná změna oproti klasickým fantasy / sci-fi. Herně se jedná o celkem specifický primárně útočný area kontrol - zde se opravdu na nějaké betonování v základně nehraje, jediná cesta k vítězství vede přes neustálou řezničinu o lokace, na ztráty se příliš nehledí. Tedy pokud někam naběhnete s celou armádou, není až tak podstatné, že všichni zařvou, hlavně když to bohové ocení vítězným bodem. ˇUtok a kontrola lokací je to hlavní, z čeho se body sypou, při defenzivě většinou nic nezískáte. Dalším důležitým prvkem je individuální zlepšování vlastností vašich armád i ekonomiky, pomocí speciálních dílků. Jsou zde k dispozici např. dílky zvyšující sílu vaší armády, poskytující vám extra finanční příjem, ale i dílky propůjčující vám služby některého z monster. Výběr správných bonusů je velice důležitý a musíte mu přizpůsobit celou vaši strategii. Hra hodně rychle odsýpá, hráči se střídají po jedné akci, z kterých vybírají na herní desce svého boha, a velké průtahy jsem nikdy nezaznamenal. S novými hráči občas chvíli trvá, než se začne něco dít, protože nejsou zvyklí na to, že se v podobných hrách v takovém měřítku řeže hned od začátku. Hra je díky tomu ale skvěle dynamická, a pořád se něco děje. Obzvláště ke konci to pak bývá dost frenetické, získat poslední body je nejsložitější a jak se přiblížíte na dosah konce, ostatní vás nemilosrdně pojedou. Hra je dobře hratelná ve 3,4 i 5 hráčích, nejradši mám asi variantu 3 a 4, v 5 už to trvá malinko déle než přijdete na tah, a já bývám dost netrpělivý :). Ale pokud máte partu bez AP, problém není ani 5 lidí u stolu. Thumbs up! 

4. Cyclades

Další area control, tematicky zasazený do starověké řecké mytologie - Krakenové, Pegasové, Medusy a podobná havěť. Velmi specifický mechanismus, kdy dražíte v aukci přízeň jednotlivých bohů, přičemž na základě toho, kterého boha vydražíte, máte specifické akce ve svém kole. Kupříkladu s Poseidonem můžete hýbat svým loďstvem a bojovat na moři, stavět přístav, kupovat nové lodě. Cílem hry je postavení dvou metropolí, čehož lze dosáhnout různými způsoby. Vlastní stavbou, pomocí karet filosofů, nebo mojí neoblíbenější cestou - poctivým dobýváním. Ve hře máte možnost kontrolovat mytické bytosti, které vám přinášejí specifické výhody a schopnosti, jejichž využití není radno podceňovat. Ke hře existují dvě větší rozšíření - Hades a Titans, osobně hraji pouze s Hadesem, přináší do hry kromě jiného zejména možnost vydražit a hrát za Hadese, ve hře je tak více možností jak se řezat mezi sebou, což mám rád. Druhé rozšíření mě příliš neoslovilo, s Titány už je hra dost výrazně pozměněna, a dle mého spíše k horšímu. Tedy za mě základ + Hades. Hra příjemně odsýpá, do aukce se zapojují všichni, takže to není nuda, a tenhle mechanismus se ke hře dobře hodí a je celkem originální. Příjemná herní doba, hratelné ve 3-5, samozřejmě je zde lehký kingmaking, resp. hráč co se jako první začne blížit k zisku druhé metropole, to většinou pěkně schytá, ale o to více je potřeba plánovat dopředu a pečlivě sledovat ostatní + sledovat karty mytických bytostí, a v nejlepsím okamžitu to nakombit takm abyste ukončili hru bez šance ostatních na reakci. Jedna z nejlepších her žánru.

3. Libertalia

Nenápadná ale skvělá hra, pro všechny příznivce decentního svinění a mindgames. O co jde - každá partie má tři kola, každý hráč má na ruce 9  zpočátku stejných karet postav. Každá postava má různé schopnosti. Některá vám poskytne vítězné body, jiná zabíjí cizí postavy, jiná vám dá nějaký postih, ale když přežije dostatečnou dobu, získáte větší bonus atd. atd. Postav je opravdu velké množství (kolem 30), nejrůzněji se mezi sebou kombí, a vtip je především v tom kdy a jakou postavu zahrát, aby vám přinesla co největší benefit, a kdy si jí naopak pošetřit na jindy. Snažíte se v tomto směru i neustále odhadovat co udělají vaši soupeři, a občas je to opravdu velké psycho. Postava nerozhoduje jen o tom, kdy a jakou budete mít k dispozici schopnost, ale také o tom, jaký budete mít podíl na kořisti z loupežné výpravy, což je více než podstatné. Každou hru se hraje s obměněnou sestavou postav, s jiným rozložením pokladů, takže variabilita je zajištěna. Hra není příliš friendly pro analysis-paralysis hráče, kteří se snaží zoufale vymyslet všechny možné kombinace, které mohou nastat,a mohou se tak před vyložením karty solidně šprajcnout. Tohle lze vyřešit bohužel snad jen přesýpacími hodinami, u téhle hry bych je celkem doporučoval. Jinak je to ale skvělá zábava, u které po celou dobu silně tečou nervy - neustále se modlíte, aby vám někdo nesejmul skvělou postavu, co vám může přinést tunu bodů, když přežije, modlíte se aby na vás nevyšly z pokladu jen prokleté relikvie (negativní body), abyste nezprasili nějaké potenciální kombo, naopak chcete toho zprasit co nejvíce ostatním hráčům. Hra je pokaždé napínavá od začátku do konce, a ještě se mi nestalo, že by se u ní někdo skvěle nebavil. Vysvětlit efekty postav může být napoprvé náročnější, ale jakmile to všichni pochopí, už je to jen super rubačka. 

2. Blood Rage

Area kontrol + draft, to jsou hlavní mechaniky týhle pecky. Draft je esenciální, můžete při něm vytvořit super komba (včetně např. různých bonusů za to, že vám umírají válečníci), najmout si epické nestvůry do vaší armády, vylepšit vaše řadové vikingy, nabrat si questy k pozdějšímu splnění, bojové karty když půjde do tuhého atd. Po fázi draftu následuje fáze kdy se snažíte kontrolovat lokace a splnit questy. To je důležité pro zisk bonusů a vítězných bodů. Hra je zasazena do oblíbeného prostředí severské mytologie, atmosféru skvěle dotváří luxusní zpracování, v čele s epickými fugurkami nejrůznějších severských potvor - trollů, hadů, elfů a dalších. Musím zde uznat, že bez figurek by hra byla poloviční. Řežba, kdy proti sobě stojí třeba 5 vikingů, mořský had, obr a trol, stojí fakt za to, a ve hře o podobné situace není nouze. Boj o nadvládu nad územím je opravdu nelítostný, ale jen při správné kombinaci nadraftovaných karet a jejich použitím, můžete dosáhnout vítězství. Možností a různých komb, je ve hře spousta, a často jedna karta/kombo, které se zdálo v jedné hře šíleně přesílené, je v další hře nahrazeno kartou/kombem jiným. Hra je přitom poměrně snadno vysvětlitelná a uchopitelná, narozdíl třebva od Chaosu, je skvělá i ve 3 hráčích, lze jí doplnit i mini rozšířeními (Gods of Asgard a Mystics of Midgard) , kdy doporučuji hrát rovnou se všemi - ještě dále vybrušují skvělou hratelnost. Nelze než doporučit komukoliv, kdo má rád téma/area control/pořádnou řežbu/draft.  

1. Chaos in the old world

Jediným negativem téhle hry je její jistá vstupní náročnost. Za prvé potřebujete čtyři hráče. V menším počtu to prostě nefunguje jak má (v pěti to jde pokud máte rozšíření). Co je "horší" je fakt, že zde máte 4, (potažmo s rozšířením pět) rasy, která se každá hraje jinak, má jiné schopnosti, karty, jednotky a hlavně podmínky vítězství. Tedy není úplně jednoduché vysvětlit na začátku pravidla a kdo, jak a proč má hrát. Ne že by hra byla nějak extrémně pravidlově složitá, myslím, že je to pravidlově tak na úrovni Kemetu, Cyclades a podobných. Chaos je prostě spíše hra složitá na zahrání a ovládnutí. Pokud hrají tři hráči, co hru znají, a jeden, který vůbec netuší, která bije, nejenže ten dotyčný pravděpodobně dostane ošklivě na prdel, navíc k tomu často naruší vybalancovanost hry, a ovlivní tím výrazně výsledek ostatních. Což se samozřejmě dá říct o spoustě jiných her, podobně markantní je to třeba u GoT. Každopádně když tyto vstupní překážky překonáte budete odměneni opravdu nabušeným zážitkem, který máloco překoná. Každá strana konfliktu má různé taktiky, svinící karty, hrajete na jiné cíle, zároveň se snažíte znemožnit plnění cílů ostatním, hru silně ovlivňují i různé globální události, navíc s rozšířením můžete jednak hrát i za krysí národ, jednak do hry přináší nové karty pro každého boha, a zcela novou, ještě nakombenější sadu karet událostí. Hra přitom netrvá nijak dlouho, herní doba je okolo 1,5-2 hodin. Jen je prostě nutné tuhle hru zahrát vícekrát, aby do toho člověk pronikl. Po prvním zahrání není podle mě šance, a bohužel leckdo to může i částečně zatratit (například poté co ho totálně přejede nadržený Khorne). Ale opravdu stojí za to tomu dát vícero šancí, tahle hra si to fakt zaslouží, je to naprostý klenot AC žánru a podle mě dosud nejlepší hra E. Langa.

Honorable mentions 

Rex: Final Days of an Empire: 

Hra, která není vysoko v seznamu jen proto, že se k ní bohužel často nedostanu. Podobně jako Chaos vyžaduje delší vysvětlování a je složitější na správné zahrání. Navíc nejlepším počtem hráčů je 6 lidí, což se často na takto epickou hru dohromady nedá, k tomu herní doba bývá určitě přes 3 hodiny. Je to nicméně velká škoda opomenout tento klenot, protože je to epický area kontrol, taktéž se zcela asymetrickou hrou za různé národy, plus má skvěle zvládnutý prvek diplomacie, což je u AC her next level. Skvělá hra vycházející ještě ze stařičké Duny. Rozhodně doufám, že se k ní v brzké době zase dostanu.

Recently played

Kemet

Dungeon Quest

Clank!

Forbidden Stars

Champions of Midgard

The Lord of the Ice Garden

Kmotr: Impérium Corleonů

Dice Town

Noe

Tyrants of the Underdark

Sheriff of Nottingham

Vzhůru do Podzemí

Invaders

Citadela: Deluxe

Vzhůru do Podzemí