Deskosluj: Near and Far, aneb může mít euro příběh?

K téhle hře jsem přistupoval od počátku lehce skepticky. Na první pohled jednoduché euro, do kterého se někdo pokusil narvat příběh, ve formě prozkoumávání mapy a vyhodnocování nejrůznějších setkání pomocí tlusté příběhové knihy. Může takováto podivná kombinace fungovat? Může. Samozřejmě člověk musí mít chuť jít hře trochu naproti. Pokud vám storytelling nic neříká, jdete pouze po mechanikách a hrabání bodů, Near and Far vás asi zásadně neosloví. Ne že by euro část hry byla špatná, nebo nefungovala, to vůbec ne. Jen to nejsou žádné taktické orgie, a na paletě euro her patří zdejší mechaniky spíše k těm jednodušším a řekněme rodinnějším. To co celou hru povyšuje je právě ta netradiční kombinace s knihou úkolů. V euro části vylepšujete svojí družinu, těžíte, hrabete suroviny, vykládáte artefakty. Do toho ale navíc procházíte mapou, kde na vás kromě boje čekají i různá setkání. Ta se odehrávají tak, že vezmete přiloženou knihu, najdete příslušný odkaz a přečtete hráči, co se na daném políčku děje a jak to chce vyřešit. Nutno podotknout, že hra má více příběhových módů, můžete hrát příběhové linie jednotlivých postav, můžete hrát kampaň, kde je cílem projít všech 11 map, přičemž příběh se vyvíjí dle vašich předchozích rozhodnutí. Koho by toto nelákalo, je samozřejmě možnost hrát vybranou mapu v arcade módu, tzn. prostě odehrajete mapu, a nic dalšího nemusíte řešit. Osobně jsem nikdy nebyl na kampaňovité hry, kde musíte vylepšovat postavu, hrát to X-krát za sebou, složitě nabírat nové předměty, vlastnosti, atp. U Near and Far je ale postup v kampani udělán tak elegantně a jednoduše, že mi to kupodivu vůbec nevadí. Jedna mapa je navíc odehrána poměrně rychle (60 minut), takže před sebou nemáte nutnost strávit desítky hodin nad jednou hrou, abyste to "nějak prolezli". Navíc každá mapa je samostatně bodovaná, má svého vítěze, tedy na konci máte pocit, že jste si opravdu zahráli, a ne jen že jste prošli kus nějakého většího celku, bez nějakého hmatatelného výsledku. Velice přijatelnou herní dobu už jsem zmiňoval, výborná je zde i hra ve dvou hráčích, která nic neztrácí oproti vyšším počtům, spíše naopak. Dva až tři lidé je myslím si ideál. Tahy jsou rychlé, celé to plyne opravdu svižně, a jediné menší zdržení jsou situace, kdy se čte příběh. Ale tyhle momenty jsou jedny z nejzábavnějších, tedy nějaké zdržení vůbec nevadí. Na závěr je potřeba vyzdvihnout vizuál. Autorův specifický styl se mi vždy líbil, ale zde je to dotažené k dokonalosti. Pro mě osobně hra patří jistě do top tenu designově nejpovedenějších her všech dob. Nebál bych se použít klišoidní výraz umělecké dílo. Negativum hry mnozí spatřují v nízké znovuhratelnosti po projití kampaně a příběhů všech charakterů. S tím se asi dá souhlasit, přestože arcade mód je stále i tak k dispozici, je jasné, že to nejlepší hra nabízí právě v kampaních. Ovšem otázka znovuhratelnosti při množství her, které je na nás chrleno, mě osobně nikdy tak moc netrápila. Tedy pokud vlastníte pět her a máte v plánu ohrát Near and Far až na dřeň, ano ohrát to lze asi více, než některé jiné nepříběhové tituly. I tak vám to ale ukrojí hodně poctivou porci času, rozhodně to není srovnatelné třeba s jednohubkama typu Time Stories.

Závěr - pokud jste euro pozitivní, ale zároveň máte smysl pro příběh, tedy ne přístup - "řekni mi kolik mi to dá surovin/bodů a příběh si strč někam", nebojte se téhle netradiční kombinace, rozhodně stojí za to.