Pajrovna duben 2023

Půl rok se s půl rokem sešel, a tak přišel čas vyrazit opět do malebné přírody Benešovska, aby zde člověk tři dny nevytáhl paty na krok z baráku, a pohyboval se výhradně po ose stůl-kuchyně-WC-postel (občas i koupelna, don't worry :). 

Letošní chata měla tentokrát o den delší časovou dispozici, což bylo jedině dobře. Celkově jsem odehrál šestnáct kousků, což je za mě slušné, navíc nepočítaje do toho tři partie nočního Blood on the Clocktower. 

Chatu odpálila epická deck-building šílenost - Epic Spell Wars of Battle Wizards: Annihilageddon 2 Xtreme Nacho Legends...(!) ... 

Jak už název napovídá, jedná se o zcela seriózní hru, ve které je vaším cílem, v šílených deck-buildingových orgiích, zašlapat nepřátelského čaroděje do země. Herně to není úplně nic extra originálního a specifického, co to ale jednoznačně povyšuje, jsou neskutečné ilustrace a téma celkově. Designér LSD nešetřil. Těžko se to nějak popisuje, ale až budete hrát s kartami typu "Viagrus, the Hard Lord", tak pochopíte. Ne že bych si první partii až tak moc užil, neboť Sob hrající proti mě, mě rozjeb..ehm rozdrtil způsobem, že by se za to ani Viagrus nemusel stydět. Od začátku měl jakýsi bonus, který mi zabraňoval blokovat útoky z jeho přiteplených hůlek, načež se hra zvrhla v příšerný snowball, a po mém chvilkovém brečení musel i Sob sám uznat, že šťouchat hůlkama do mrtvoly, ho samotného moc nebaví. Dingler jeden. 

Následně se začala chata konečně plnit, přišel tedy čas na nějakou tu zahřívačku. Výběr padl na naprostou klasiku a oblíbenou hru z minulé chaty - Libertalii. Hnusná nová edice, už asi definitivně vytlačila starou dobrou pirátskou verzi, protože co si budeme povídat, herně je prostě lepší. Byť nový systém reputace mi stále úplně k srdci nepřirostl. Začal jsem samozřejmě přesně tam, kde jsem nechtěl, tj. na nejvyšší možné reputaci, a tím pádem na nejnižším možném příjmu. Ve hře šesti hráčů, mi toto přijde jako obzvláště nevýhodné. Neměl jsem pocit, že by mi bonus v podobě výhry lootu v případě remíz v prvních dvou kolech nějak moc pomohl, track se prakticky neměnil (nepřišly moc postavy, které ho ovlivňují), a po dvou kolech už člověk ztrácí na hráče, co začal nejvíc vlevo, celkem významných deset peněz / bodů. Hra se mi absolutně nedařila, prakticky každá postava, která měla nějaký bodovací potenciál, byla instantně sesváčnuta mými nenechavými sousedy, a celkově jsem si neškrtl. Rozdíly v bodech nakonec nebyly tak vysoké, jak jsem čekal, nicméně šanci na nějaké lepší umístění, jsem necítil ani chviličku. 

Následoval první event, poeticky nazvaný Chaos na staré chatě. Neboli Chaos in the Old World. Vousatá klasika žánru, u které je vždy trošku obava, jak to celé bude probíhat, a (především) jak to dopadne. Riziko je, že zejména Khorne ošklivě znásilní všechny zúčastněné, a ostatní tu hru následně znechuceně zavrhnou. Přestože Rudý bůh Honza nakonec stejně vyhrál, rozhodně to neměl nijak snadné. Začalo to klasicky, Khorne se rozpínal, snažil se sklízet nebohé kultisty, ostatní se snažili pečlivě farmit své posuny kol a vyhýbat se zuby nehty smrti. Já (Tzeentch), jsem celkem úspěšně zdrhal před červenými nadrženci po mapě, ostatní ale tolik štěstí (nebo spíše tak dobré karty) neměli. Zejména Slaanesh (Adrian), Khorna celkem vykrmoval. Ne že by s tím chudák mohl něco moc dělat, Honza měl zřejmě pár magnetů pod stolem, protože na kostkách padaly prakticky jen zásahy. Bohužel pro nás ostatní - Khorne tímto způsobem protáčel své vítězné kolečko jak v Kolotoči, a snad vyjma jedné rundy, se mu pokaždé podařily dva posuny.  I tak se ale ostatní snažili, ať už sbírat vítězné body na mapě, nebo protáčet své kolo - sice méně, ale alespoň nějak. Probíhali četné lokální šarvátky, ruinováni regionů, kdy kolo před koncem mohl vyhrát Jakub (Nurgle) na body, ale o jeden mrzký žeton se kýžené území nakonec nebodovalo. Smutné, bývalo by mu to stačilo akorát na cílových padesát bodů. Looser. Poslední kolo bylo pak značně vyhrocené, neboť reálně mohli vyhrát tři hráči. Pokud bych býval zvládl dvě protočení Kola štěstí, vítězství mohlo být mé. Bohužel v rozhodujícím boji, mě Khorne opět sesvačil a bylo po nadějích. Nijak zvlášť mě to ale nemrzelo, neboť hra byla opravdu epická. A bylo vidět, že přestože skoro všichni Chaos poměrně dlouho nehráli, základy nikdo nezapomněl.

Další den to přišlo. Sobův dlouho připravovaný COIN supr epic projekt - Falling Sky. Nutno říct, že se mi do téhle pecky dvakrát nechtělo. Z povahy věci zde byla z mého pohledu velká pravděpodobnost, že první hra bude jedno velké WTF, a že vám navíc to WTF zabere pravděpodobně větší část herního dne. Nicméně kostky byly vrženy, germánské přilbice (a vlasy!) navlečeny, a šlo se do toho. Pravidla se nezdála tak hrozná, ani tak dlouhá, a v relativně krátkém čase začalo první kolo. Hrál jsem za kmeny Belgů, v čele s věhlasným Ambiorixem...o kterém jsem slyšel poprvé v životě.  

-----

Zde bohužel zápis na dlouhých 6 měsíců skončil, vlivem totální lenosti, lemrovitosti a dalších faktorů. Pokusím se ho před starrtem dalšího ročníku doplnit, ale už to jaksi nebude ono.

-----

Falling sky byl nakonec opravdu docela potrat, nikdo moc nevěděl, co v té hře vlastně dělat, asi tři hodiny jsme se s tím cucali, načež to nějak urval Honza za římské legie. Nutno říct, že mě to osobně nijak nevadilo. 

Další průběh hraní už si vůbec nepamatuji, dle seznamu jsem ten den hrál ještě prototyp Crown of Ash, zajímavá hra, která ale působila, jako by jí zapomněli dodělat do konce, a tak ve 3/4 hry to začalo bejt silně nezáživný. Docela dobře si pamatuju hru Kmotra, zejména proto, že v prvních třech čtvrtinách hry, jsem dostával brutální čočku, kdy jsem furt jen chcípal, nic pořádného nezískal, a každý (zejména Sob), si chodil ke mě do kufříku pro peníze jako do Tesca pro rohlíky. Byl jsem u toho dost nasraný, ale nevzdal jsem to. A ke konci se začalo zase dařit, částečně díky tomu, že už ostatní přestali kopat do mé hnijící mrtvoly, a začali se přetahovat více mezi sebou. Doteď nevím jak, ale z úplných sraček, v jakých jsem v téhle hře ještě nebyl, jsem  se nakonec vydrápal na třetí místo z pěti. Pro mě osobně to bylo jako vítězství. Následovala oddechovka Dead by Daylight, což je příjemná relaxační hra, kdy se probudíte s ostatními kamarády zavření v depresivnějším ekvivalentu ostravských hutí, přičemž v areálu s vámi se nachází psychopat, který má jedinou touhu, a sice pověsit vás všechny vykuchané na železný hák. Psychopatem byl Standa, který hrál za šíleného doktora. Průběh hry už si vůbec nevybavím, ale bylo to příjemné. Den jsme zakončili suprovou záležitostí - Blood on the Clocktower. O téhle hře jsem věděl, že jí provází velký hype, jde vlastně o variaci na klasické městečko palermo, a další herní ekvivalenty (pamatuju si, že jsme dřív hodně hráli třeba Resistence), ale tohle je o dva levely výše. Děsná prdel, která dokázala probrat i ve 2 ráno lidi k životu. 

V sobotu jsem se rozhodl, že musím trochu zvýšit množství odehraných her. A tak jsem si dal antické okénko, kdy jsem postupně zapařil Concordii, kterou si dokonce i přesně pamatuju. Na začátku někdo řekl, že je fakt důležité, brát si karty, že je za ně hodně bodů. Takže jsem celou dobu bral jen karty, a kupodivu o parník vyhrál. Na odlehčení jsme dali následně filler Akropolis - fajn záležitost, ve které se snažíte draftovat a následně co nejlíp umísťovat dílky města, které se různě kombí, k maximalizaci bodového zisku. Nutno říct, že se mi moc nedařilo, a dostal jsem zcela na prdel. Chuť jsem si chtěl spravit v dalším antickém kousku - Elysium, kde sice už nevím jak, ale zcela jsem rozštípal své soupeře. Následoval Ostrov Titánů, ve kterém se mi celou dobu dařilo skvěle, ale poslední kolo, kdy už jsem měl výhru na dosah, jsem si zcela nelogicky nechal povolat potvoru, a zapomněl, že abych vyhrál, musím mít všechny potvory na svém ostrově vyčištěné. Shit happens. Pokračoval jsem jednou z mých nejoblíbenějších her poslední doby - Válka v Říši Divů. Zde jsem jí hrál úplně poprvé, ale je to zcela super věc, která kombinuje draft, area control, a bag building. Navíc jsou zde asymetrické schopnosti postav, další asymetrie pak může být dle zakoupených hrdinů, co víc si přát. Hru proti Adrianovi a Jenáčovi, se mi podařilo myslím vcelku těsně vyhrát. Za boha si nevzpomenu, v které části dne, ale dali jsme ještě epickou partii Duny ve čtyřech lidech. Průběh si bohužel doteď pamatuju docela přesně. Skvěle se mi dařilo, měl jsem dobrý engine, vyhrával jsem důležité bitvy, měl jsem pocit, že jsem jednoznačně v contestu na vítězství. Kdepak. Adrian rozjel něco tak brutálního, že doteď nechápu, jak je to možné. V době, kdy jsem měl nějakých 7 bodů a supr pocit, jak mi to všechno dobře jde, on zavíral na 10 bodech s prstem v nose hru. A to ani moc nebojoval. Fakt doteď nechápu a toužím po krvavé odplatě. Herní den pak zakončila opět partička Dead by Daylight, s Olgou jako hlavním vyšinutcem, kde jsme trochu (hodně) breakli pravidla, takže to asi nebudu moc komentovat. A pak samozřejmě další serie Clocktoweru. 

V neděli už jsem začínal bejt trochu vláčný. Nicméně hned co jsem ráno otevřel oči, uz mě někdo tahal do partie Rootu. Ještě úplně jetej, jsem si raději vybral dobrovolně mývala, neboť ten není tak náročný na přemýšlení. Udělal jsem dobře, můj tah většinou zabral několik desítek vteřin, zatímco ostatní rozjížděli strategické orgie. Srkal jsem kafe, snažil se probrat, a nenápadně se procházel po lese, zcela mírumilovně rozdával karty, a nikoho neštval. Zato ostatní se řezali a navzájem balancovali tak intenzivně, až měli všichni ke konci prakticky stejně bodů - jen kousek pod třicítkou. Čehož využil můj mrzký mýval, který pomalu ukrajoval z bodového koláče pomocí rozdávání karet, plnění questů, aby na konci finálním útokem s použitím atomové bomby, vypálil celou osadu, a získal finálních 30+ bodů dříve, než všichni ostatní. Byl jsem vysmátý, i když nutno říct, že vyhrát si více zasloužili úplně všichni, kromě mě :). Vedle se dohrál finální Eclipse, a chata se začala pomalu vyprazdňovat. Při závěrečném vyhlašování, jsem bohužel zcela rupnul při rozhodujícím hodu o MVP chaty, ale to mi nějak nevadilo, byl jsem ještě furt vysmátý z vyhraného Rootu, za který byla navíc pěkná věcná cena. V životě jsem asi nikdy nic nevyhrál, takže jsem byl nadšený :) Zůstal jsem ještě na poslední odpočinkový coop - Keep the Heroes Out, a bylo hotovo. Druhá epická Pajrovna za mnou. A poučení pro příště, nevykašlat se na report a psát ho hned, ne po půl roce! 

Organizace byla jinak úplně top, byl dobrý nápad řešit hraní pomocí předem vyhlášených eventů. Sice ne zcela, ale minimálně částečně to eliminovalo složité dohadování se nad nekonečnýma kopcema her o tom, co se bude hrát dál. Už aby byl listopad a další půl-ročník! :)