Osobní top ten update 2017 - listopad

10. The Lord of the Rings: The Card Game

Tahle hra si prostě místo v top-tenu zasloužila, i přesto, že jako jedinou z celého seznamu již hru nemám. Byla to jedna z her, co mě po delší době herního půstu, přitáhla zpět k moderním deskovkám, za což jsem jí vděčný. Rozhodně zde ale není pouze z nostalgie. Principem hry je kooperativní procházení nejrůznějších questů z prostředí Pána Prstenů, se svojí družinou, kterou tvoří vámi postavený balíček karet. Zde máte zastoupeny vždy tři hlavní hrdiny (na výběr jsou prakticky všechny známé i neznámé postavy z tohoto světa), na něž pak nabalíte vedlejší jednotky, kouzla, předměty a vylepšení. Nutno říci, že balíček je potřeba přizpůsobovat potřebám výpravy, rozhodně to není tak, že postavíte jeden ultimátní, kterým rozdrtíte všechno. Hra je extrémně TUHÁ, už první questy z první řady, dokážou řádně potrápit, a některé pozdější jsou již opravdu drsnou výzvou. Což je pro kooperativní hry jedině dobře, nikoho by nebavilo hrát hru, kterou prochází jak nůž máslem. Hra funguje výborně i jako singleplayer, nejlépe si jí ale užijete ve dvou, kdy se dá zajímavě taktizovat, a pomáhat si na strastiplné cestě za vítězstvím. Zpracování - ač karetka, jedním slovem nádherné, ilustrace jsou co karta to umělecké dílo. Znovuhratelnost je nekonečná, na trhu je k mání již tolik různých dobrodružství, že to snad ani není možné vše projít. Od Hobita, až po temné Khazad-Dum. Questy jsou nádherně atmosférické, často i velmi specifické - např. Hon na gluma, každý působí dost jiným dojmem, na každý funguje jiná strategie. Formát LCG sice moc v oblibě nemám, tady to ale jako zápor brát prostě nelze. Nikdo nikoho koneckonců nenutí kupovat si všechny expanze, už s prvním cyklem je k dispozici taková dávka dobrodružství a možností stavění balíku, že to není šance hned tak vyčerpat. Samozřejmě jistý útok na peněženky to je, ale téhle hře to člověk rád odpustí. Těžký, atmosférický, ultimátní koop, pro fanoušky LOTRa, co mají možnost si kvalitně zahrát ve 2 hráčích, určitě povinnost. 

9. Mare Nostrum: Empires

První zástupce mého nejoblíbenějšího žánru area control, který se postupně propracoval do top ten až po vícero hrách. Hra je zasazená do starověku. O vítězství se tu přetahují národy Řeků, Římanů, Mezopotámců, Egypťanů a Kartága. Každý národ se liší, i když ne tak výrazně jako třeba v Chaosu, přesto - každý má trochu jiný feeling a hraje se za něj jinak. Jak už  to tak bývá u asymetrických her, určitě se najdou po hře názory, že některé národy to mají "lehčí", podobně jako třeba Greyjoy v GoT, nicméně já osobně už viděl vítězství za 4 z 5 národů, a dle statistik na BGG ta vítězství byla za všechny +- vyrovnaná. Další plusem jsou celkem 4 možné cesty k vítězství, z nichž dle mého názoru jsou některé obtížnější než jiné, nicméně při správně přizpůsobené taktice, lze vyhrát na cokoliv, a už jsem zažil vítězství na každou z podmínek, stejně tak opět výše zmiňovaná statistika na BGG (vzorek tuším ze 60+odehraných her) ukazovala, že se vyhrávalo na všechny druhy vítězství, a četnosti se výrazně nelišily.  Hra kromě klasického přetahování o lokace a zdroje, nabízí i zajímavý ekonomický model - obchod se surovinami. Ten je zde trochu specifický, a rozhodně zpočátku působí poněkud podivně a nadbytečně. Pokud tomu ale dá člověk pár her šanci, zjistí, že i u toho zdánlivě zbytečného vyměňování surovin se dá leccos vymyslet a získat pro sebe značnou výhodu. Bohužel nové hráče tato fáze mlže poněkud nudit a mají tendenci jí dolfáknout. Boje jsou zde celkově jednoduché, klasické hození kostkami dle počtu jednotek a kdo dá víc zásahů, ten se víc směje. Celkově bych to vlastně docela dobře přirovnal ke Hře o trůny, jen to trvá 2x méně času,  člověk nepotřebuje 6 lidí u stolu, a je tam podle mě víc strategických možností. Jako téměř všechny podobné hry hra může mít trošku problém s kingmakingem, ale osobně mi to nepřišlo tak hrozné. Nestává se také tak často, že by došlo k vymazání hráče z mapy, jako se řasto děje v GoT, což je fajn, většinou bývá každý z hráčů až do konce relevantním faktorem pro hru, když už ne adept na vítězství. 

8. Dungeon Fighter

Stále si drží osmé místo, opět jsem trochu rozvažoval, protože DF není úplně typickou hrou, nicméně osobně se u ní vždycky tak bavím, že jsem jí prostě musel zařadit. Jedná se v první řadě o tzv. dexterity hru, tedy hru na zručnost. O co jde - procházíte dungeon se skupinou hrdinů - potud klasika - jenže, zatímco v klasickém dungeon crawlu házíte kostkami na výsledek, zde házíte kostkami na terč...přičemž čím lépe se trefíte, tím větší paseku naděláte. A trefit se rozhodně není tak jednoduché. Navíc často máte situaci stíženou různými speciálními podmínkami, za jakých musíte házet. Kupříkladu tak jednou házíte nedominantní rukou, jindy např. se zavřenýma očima apod. Celá hra je zpracována jako parodie na klasické fantasy, což také dobře přispívá k celkové pohodové atmosféře. Ale nejedná se samozřejmě jen o tupé házení kostkou, hra má svojí hloubku a je přiměřeně těžká. Na výběr je spousta postav, každá má své speciální schopnosti, monster je také celá řada, do toho si můžete vylepšovat hrdiny novými předměty, kupovat léčivé lektvary atd. Ke hře v současné době existují již čtyři rozšíření, zastupující jednotlivé elementy, která dále rozšiřují možnosti hry, přidávají nové potvory, předměty, postavy, speciální schopnosti, nové speciální kostky...S kompletním portfoliem rozšíření, jsou možnosti hry už opravdu velké, lehce možná na úkor klesající obtížnosti. Ve správné skupině lidí je zábava vždycky zaručena, a já jsem u toho zažil už hodně momentů, na které se vzpomíná i s odstupem, což je podle mě přesně kritérium tvořící dobrou deskovou hru. Z tohoto důvodu si tato specifická hra místo v top tenu určitě zaslouží. 

7. Champions of Midgard + Dark Mountains, Valhalla

Jediný zástupce euro-her. Ne že bych se tomuhle stylu her úplně vyhýbal, občas si rád nějaké to euro dám, nicméně pravda je, že nemám rád taková ta suchá, kde se dá vše spočítat a cílem je vlastně jen do toho co nejdéle čumět, abych ideálně optimalizoval svůj tah. Hrát tohle pak ještě s pár AP náchylnýma hráčema je fakt o nervy. U Champions of Midgard tohle většinou nenastává. Hra není tak složitá jako jiná eura (namátkově Tzolkin) z hlediska možností, tedy nad úvodní fází hry (workeplacement), není potřeba přemýšlet zase tolik. Hlavní věcí, díky které se tato hra odlišuje od suchých eur je ale fakt, že je zde kostkový souboj. A především ze soubojů získáváte vítězné body. Jasně, někoho mlže štvát, že ho kostky mohou pojet, ale pro mě je to právě tenhle prvek, který děla z průměrného workerplacementu skvělou hru. Hra má i pár dalších náhodných prvků (karty setkání např.), takže prostě vše si zde nespočítáte, nicméně náhodě rozhodně můžete jít naproti optimalizací své strategie. Co je potřeba zdůraznit jsou dvě rozšíření, která ke hře letos vyšla (Dark Mountains, Valhalla), která do hry přidala výrazné množství nových možností, zejména pak možnost managementu "mrtvých" kostek, a další skvělé prvky, které hru krásně doplňují, přitom zachovávají relativní jednoduchost. Hra je skvěle hratelná i ve 2, ve 3,4 super, s rožšířením je možost přizvat i pátého hráče. Možností co dělat, kam jít, s kým bojovat je potomfakt hafo. Do toho schopnosti hrdinů, hrdinské kostky, plníte questy, používáte runy, a hlavně, těšíte se na každý další boj, jestli tu svinskou potvoru sundáte, nebo si vás dá k večeři. Jedna z mých nejhranějších her poslední doby a pokaždé super zábava.

6. Robinson Crusoe: Adventures on the cursed island

Ultimátní coop na pustém ostrově, jehož hlavní devizou je atmosféra. Ve hře je cca 9 různých questů, jeden si na začátku vyberete, a musíte splnit daný úkol do určitého počtu kol. Každý quest vás v průběhu hry většinou nějaka ohrožuje, pojíždí (počasí, kanibalové, etc.). Do toho se snažíte co nejlépe přežívat na pustém ostrově, lovit jídlo, vylepšovat osadu, vyrábět nástroje, prohledávat ostrov. Scénáře jsou místy dost tuhé, a cesta za vítězstvím nebývá jednoduchá. Nejlepší na celé hře je její variabilita, de facto na každou akci jednak házíte kostkama, jednak si lížete z rozsáhlého balíku karet vlastně to, jak jakákaliv vaše činnost dopadla. Při průzkumu tak můžete narazit třeba na aligátora, při stavbě na vás může spadnout střecha, atd. Událostí je fakt velké množství a stát se může opravdu leccos. Což skvěle vytváří napětí a hutnou atsmoféru. Bez dobré kooperace se zde fakt výhry nedočkáte, nicméně tím že má každý své workery a každý tahá karty událostí, které se ho týkají, ve hře není tak výrazný nešvar kooperativních her, tj. že jeden hlavní hráč buzeruje ostatní a říká jim co mají dělat a kam maj jít. Za mě jednoznačně nejlepší coop co jsem hrál.

5. Kemet

Další zástupce oblíbených area kontrolů, Kemet patří jednoznačně k těm nejlepším. Vypíchnout je v první řadě potřeba krásné zpracování, včetně miniatur jednotek, které jsou dokonce obarveny jakýmsi shadem, a vypadají luxusně. Tematicky je hra zasazená do starověkého Egypta, kde soupeří o nadvládu místní božstva, z nichž jedno kontroluje každý hráč. Téma celkem neotřelé a příjemná změna oproti klasickým fantasy / sci-fi. Herně se jedná o celkem specifický primárně útočný area kontrol - zde se opravdu na nějaké betonování v základně nehraje, jediná cesta k vítězství vede přes neustálou řezničinu o lokace, na ztráty se příliš nehledí. Tedy pokud někam naběhnete s celou armádou, není až tak podstatné, že všichni zařvou, hlavně když to bohové ocení vítězným bodem. ˇUtok a kontrola lokací je to hlavní, z čeho se body sypou, při defenzivě většinou nic nezískáte. Dalším důležitým prvkem je individuální zlepšování vlastností vašich armád i ekonomiky, pomocí speciálních dílků. Jsou zde k dispozici např. dílky zvyšující sílu vaší armády, poskytující vám extra finanční příjem, ale i dílky propůjčující vám služby některého z monster. Výběr správných bonusů je velice důležitý a musíte mu přizpůsobit celou vaši strategii. Hra hodně rychle odsýpá, hráči se střídají po jedné akci, z kterých vybírají na herní desce svého boha, a velké průtahy jsem nikdy nezaznamenal. S novými hráči občas chvíli trvá, než se začne něco dít, protože nejsou zvyklí na to, že se v podobných hrách v takovém měřítku řeže hned od začátku. Hra je díky tomu ale skvěle dynamická, a pořád se něco děje. Obzvláště ke konci to pak bývá dost frenetické, získat poslední body je nejsložitější a jak se přiblížíte na dosah konce, ostatní vás nemilosrdně pojedou. Hra je dobře hratelná ve 3,4 i 5 hráčích, nejradši mám asi variantu 3 a 4, v 5 už to trvá malinko déle než přijdete na tah, a já bývám dost netrpělivý :). Ale pokud máte partu bez AP, problém není ani 5 lidí u stolu. Thumbs up! 

4. Cyclades

Další area control, tematicky zasazený do starověké řecké mytologie - Krakenové, Pegasové, Medusy a podobná havěť. Velmi specifický mechanismus, kdy dražíte v aukci přízeň jednotlivých bohů, přičemž na základě toho, kterého boha vydražíte, máte specifické akce ve svém kole. Kupříkladu s Poseidonem můžete hýbat svým loďstvem a bojovat na moři, stavět přístav, kupovat nové lodě. Cílem hry je postavení dvou metropolí, čehož lze dosáhnout různými způsoby. Vlastní stavbou, pomocí karet filosofů, nebo mojí neoblíbenější cestou - poctivým dobýváním. Ve hře máte možnost kontrolovat mytické bytosti, které vám přinášejí specifické výhody a schopnosti, jejichž využití není radno podceňovat. Ke hře existují dvě větší rozšíření - Hades a Titans, osobně hraji pouze s Hadesem, přináší do hry kromě jiného zejména možnost vydražit a hrát za Hadese, ve hře je tak více možností jak se řezat mezi sebou, což mám rád. Druhé rozšíření mě příliš neoslovilo, s Titány už je hra dost výrazně pozměněna, a dle mého spíše k horšímu. Tedy za mě základ + Hades. Hra příjemně odsýpá, do aukce se zapojují všichni, takže to není nuda, a tenhle mechanismus se ke hře dobře hodí a je celkem originální. Příjemná herní doba, hratelné ve 3-5, samozřejmě je zde lehký kingmaking, resp. hráč co se jako první začne blížit k zisku druhé metropole, to většinou pěkně schytá, ale o to více je potřeba plánovat dopředu a pečlivě sledovat ostatní + sledovat karty mytických bytostí, a v nejlepsím okamžitu to nakombit takm abyste ukončili hru bez šance ostatních na reakci. Jedna z nejlepších her žánru.

3. Libertalia

Nenápadná ale skvělá hra, pro všechny příznivce decentního svinění a mindgames. O co jde - každá partie má tři kola, každý hráč má na ruce 9  zpočátku stejných karet postav. Každá postava má různé schopnosti. Některá vám poskytne vítězné body, jiná zabíjí cizí postavy, jiná vám dá nějaký postih, ale když přežije dostatečnou dobu, získáte větší bonus atd. atd. Postav je opravdu velké množství (kolem 30), nejrůzněji se mezi sebou kombí, a vtip je především v tom kdy a jakou postavu zahrát, aby vám přinesla co největší benefit, a kdy si jí naopak pošetřit na jindy. Snažíte se v tomto směru i neustále odhadovat co udělají vaši soupeři, a občas je to opravdu velké psycho. Postava nerozhoduje jen o tom, kdy a jakou budete mít k dispozici schopnost, ale také o tom, jaký budete mít podíl na kořisti z loupežné výpravy, což je více než podstatné. Každou hru se hraje s obměněnou sestavou postav, s jiným rozložením pokladů, takže variabilita je zajištěna. Hra není příliš friendly pro analysis-paralysis hráče, kteří se snaží zoufale vymyslet všechny možné kombinace, které mohou nastat,a mohou se tak před vyložením karty solidně šprajcnout. Tohle lze vyřešit bohužel snad jen přesýpacími hodinami, u téhle hry bych je celkem doporučoval. Jinak je to ale skvělá zábava, u které po celou dobu silně tečou nervy - neustále se modlíte, aby vám někdo nesejmul skvělou postavu, co vám může přinést tunu bodů, když přežije, modlíte se aby na vás nevyšly z pokladu jen prokleté relikvie (negativní body), abyste nezprasili nějaké potenciální kombo, naopak chcete toho zprasit co nejvíce ostatním hráčům. Hra je pokaždé napínavá od začátku do konce, a ještě se mi nestalo, že by se u ní někdo skvěle nebavil. Vysvětlit efekty postav může být napoprvé náročnější, ale jakmile to všichni pochopí, už je to jen super rubačka. 

2. Blood Rage

Area kontrol + draft, to jsou hlavní mechaniky týhle pecky. Draft je esenciální, můžete při něm vytvořit super komba (včetně např. různých bonusů za to, že vám umírají válečníci), najmout si epické nestvůry do vaší armády, vylepšit vaše řadové vikingy, nabrat si questy k pozdějšímu splnění, bojové karty když půjde do tuhého atd. Po fázi draftu následuje fáze kdy se snažíte kontrolovat lokace a splnit questy. To je důležité pro zisk bonusů a vítězných bodů. Hra je zasazena do oblíbeného prostředí severské mytologie, atmosféru skvěle dotváří luxusní zpracování, v čele s epickými fugurkami nejrůznějších severských potvor - trollů, hadů, elfů a dalších. Musím zde uznat, že bez figurek by hra byla poloviční. Řežba, kdy proti sobě stojí třeba 5 vikingů, mořský had, obr a trol, stojí fakt za to, a ve hře o podobné situace není nouze. Boj o nadvládu nad územím je opravdu nelítostný, ale jen při správné kombinaci nadraftovaných karet a jejich použitím, můžete dosáhnout vítězství. Možností a různých komb, je ve hře spousta, a často jedna karta/kombo, které se zdálo v jedné hře šíleně přesílené, je v další hře nahrazeno kartou/kombem jiným. Hra je přitom poměrně snadno vysvětlitelná a uchopitelná, narozdíl třebva od Chaosu, je skvělá i ve 3 hráčích, lze jí doplnit i mini rozšířeními (Gods of Asgard a Mystics of Midgard) , kdy doporučuji hrát rovnou se všemi - ještě dále vybrušují skvělou hratelnost. Nelze než doporučit komukoliv, kdo má rád téma/area control/pořádnou řežbu/draft.  

1. Chaos in the old world

Jediným negativem téhle hry je její jistá vstupní náročnost. Za prvé potřebujete čtyři hráče. V menším počtu to prostě nefunguje jak má (v pěti to jde pokud máte rozšíření). Co je "horší" je fakt, že zde máte 4, (potažmo s rozšířením pět) rasy, která se každá hraje jinak, má jiné schopnosti, karty, jednotky a hlavně podmínky vítězství. Tedy není úplně jednoduché vysvětlit na začátku pravidla a kdo, jak a proč má hrát. Ne že by hra byla nějak extrémně pravidlově složitá, myslím, že je to pravidlově tak na úrovni Kemetu, Cyclades a podobných. Chaos je prostě spíše hra složitá na zahrání a ovládnutí. Pokud hrají tři hráči, co hru znají, a jeden, který vůbec netuší, která bije, nejenže ten dotyčný pravděpodobně dostane ošklivě na prdel, navíc k tomu často naruší vybalancovanost hry, a ovlivní tím výrazně výsledek ostatních. Což se samozřejmě dá říct o spoustě jiných her, podobně markantní je to třeba u GoT. Každopádně když tyto vstupní překážky překonáte budete odměneni opravdu nabušeným zážitkem, který máloco překoná. Každá strana konfliktu má různé taktiky, svinící karty, hrajete na jiné cíle, zároveň se snažíte znemožnit plnění cílů ostatním, hru silně ovlivňují i různé globální události, navíc s rozšířením můžete jednak hrát i za krysí národ, jednak do hry přináší nové karty pro každého boha, a zcela novou, ještě nakombenější sadu karet událostí. Hra přitom netrvá nijak dlouho, herní doba je okolo 1,5-2 hodin. Jen je prostě nutné tuhle hru zahrát vícekrát, aby do toho člověk pronikl. Po prvním zahrání není podle mě šance, a bohužel leckdo to může i částečně zatratit (například poté co ho totálně přejede nadržený Khorne). Ale opravdu stojí za to tomu dát vícero šancí, tahle hra si to fakt zaslouží, je to naprostý klenot AC žánru a podle mě dosud nejlepší hra E. Langa.

Honorable mentions 

Rex: Final Days of an Empire: 

Hra, která není vysoko v seznamu jen proto, že se k ní bohužel často nedostanu. Podobně jako Chaos vyžaduje delší vysvětlování a je složitější na správné zahrání. Navíc nejlepším počtem hráčů je 6 lidí, což se často na takto epickou hru dohromady nedá, k tomu herní doba bývá určitě přes 3 hodiny. Je to nicméně velká škoda opomenout tento klenot, protože je to epický area kontrol, taktéž se zcela asymetrickou hrou za různé národy, plus má skvěle zvládnutý prvek diplomacie, což je u AC her next level. Skvělá hra vycházející ještě ze stařičké Duny. Rozhodně doufám, že se k ní v brzké době zase dostanu.