Dohráno

Viral

V roli hnusného viru se snažíte infikovat orgány anatomicky značně deformovaného (pravděpodobně post-Černobylského) chudáka. Téma je na hru napláclé celkem pěkně, i když jsem přeci jen doufal, že se projeví trochu více, a hra půjde více do hloubky (a méně do eura). Nějakou hru s tématem opravdu komplexní likvidace lidského těla v ameritrash stylu bych ocenil. Něco ve stylu - hoďte dvěma kostkami, 2-8 ztvrdnou vám játra, apod. No nic. Viral je ve zkratce pravidlově velice jednoduchý area control s euro prvky, snažíte se infikovat (ovládat) co nejvíce lokací (orgánů), zároveň vytlačovat / zabíjet viry protihráčů. Za převahu získáváte vítězné body. Ovšem pozor, když se moc rozlézáte, může vám plány překazit účinné očkování, která vás z těla zcela vyhladí. Celkem příjemná rychlovka (45min), která není i přes jednoduchost pravidel úplně snadná na zahrání, možností je dost, a nějak to vymyslet dá někdy zabrat. 

Ošklivě infikované srdce, Chaster zabral mozek (pročpak asi), játra jsou zatím v pohodě, proto není problém dát si k tomu nějakej chlast.

Nájezdníci ze Serveru (Severu)

Téma Vikingů začíná být v deskových hrách opravdu silně provařené, obzvláště různá eura jsou poslední dobou chrlena jedno za druhým. Namátkou Feast for Odin, Champions of Midgard, In the name of Odin, Jórvík, a vlastně eurem smrdí dost i "starý" dobrý Blood Rage. Ve světle této informace by možná Nájezdnící ze Serveru byly lepším tématem (hra o útoku hackerů na celosvětovou internetovou síť). Nicméně nestalo se, máme zde další vikingy, valkýry, sekery, vousaté týpky, Dlouhé domy, a podobné chujovinky. Hra je čistý worker placement, s minimem dalších aktivit, jehož hlavní devizou je pro mě rychlost tahů. Mrsknete meepla, vyhodnotíte, seberete jiného, vyhodnotíte, hraje další. Žádné velké s*aní. Ke konci už se to trochu zpomaluje, s tím jak jde do tuhého, a hraje se o větší bodové zisky. Ale i tak nic hrozného, ve srovnání s jinými eury. Hrál jsem jednou, takže nedokážu posoudit hru z hlediska vybalancovanosti různých strategií apod. Nicméně hru jsem si užil. Ve srovnání třeba s Champions of Midgard, jsou Nájezdníci více euro hrou, nějaká náhoda v podobě kostek tu také je, ale hraje celkem podřadnou roli. 

Escape the Dark Castle

Silně oldschool černobílá grafika a celý design, svým pojetím a koneckonců i herně silně připomínající staré gamebooky 90.let (Citadela Chaosu např :D). Jedná se o kooperativní hru, v partě se snažíte prolézt podzemí temného hradu (jak originální), až k závěrečnému bossovi. Hra probíhá zcela jednoduše, někam vlezete (otočíte kartu), přečtete si událost, vyhodnotíte následky. Ty většinou spočívají v nutnosti naházet požadované kombinace na kostkách. K tomu vám dopomáhají předměty, které po cestě můžete sebrat, případně které obdržíte za vyhraný boj. Je to celkem čistý dicefest a survival, kdy na první místě je jen a pouze přežití vás a ostatních v partě, nějaké vylepšování postavy, či jakékoliv další prvky zde nečekejte. Problémem kromě značné náhodnosti je fakt, že karet není zase tak mnoho, tedy po pár zahráních už si víceméně všechny události pamatujete, a hra tak ztrácí ze své atmosféry. Na pár her ale slušně zabaví. A když si k tomu hodíte nějaký ten doom metal do pozadí, atmosféra je celkem slušná. Být k dispozici třeba desetinásobné množství událostí, koncept hry by měl určitě i přes svojí jednoduchost co nabídnout. 

K Bossovi jsme došli, bohužel v polomrtvém stavu, tedy ve výsledku totálně bez šance.

Spirit Island

Velký a poměrně složitý coop, kde se hráči chopí role ostrovních, ekologicky smýšlejících duchů, kteří se snaží zabránit lidským kolonizátorům v rozpínání po ostrově, a zároveň je naučit třídit odpad. To je samozřejmě trochu nadsázka, nicméně Al Gore by měl ze hry radost. Každý duch/božstvo, má svá specifika, speciální schopnosti, své silné stránky, slabiny. Musíte umět kombit správně své karty, některá božstva jsou spíše na obranu, některá třeba tři kola syslí energii, aby pak smetla větší část ostrova epickým útokem. Nutné je zároveň úzce spolupracovat s ostatními, jinak vás ta lidská špína nemilosrdně přejede. Mechaniky a jejich provázanost s tématem, jsou moc pěkné, důraz na spolupráci je opravdu velký, v některých kolech si mozek pořádně zavaříte. Bohužel občas (zejména ve více hráčích) je už ostrov tak přeplněný, a toho co sledovat tolik, že se v tom člověk celkem ztrácí. A když posté doplňuje miliardy kolonizátorů, na už tak přeplněnou herní desku, je to trochu otrava a zároveň frustrace. Trochu podobná té v Ghost Stories. Ten pocit, kdy s vypětím všech sil sundáte ducha, aby na jeho místě prakticky okamžitě přistál další, ještě mnohem horší kousek. K nezaplacení. 

Zatím vládne na ostrově klid a mír. Zatím.

Legendy země Euthie 

Na doporučení autora jsme zkusili hru ve třech. Protože jsme u toho nechtěli strávit celou noc, dohodli jsme se arbitrárně na hře do 12. kola. To zabralo ještě celkem přijatelné čtyři hodiny. Stále musím trvat na tom, že ve dvou je hra lepší. Resp. je stejně dobrá, ale rychleji odsýpá a je kratší, což je prostě pro mě výhoda. Neumím si moc představit hrát to ve třech/čtyřech lidech od začátku do navrhovaného 21. kola.  Myslím, že po takové době už hra začne být lehce repetitivní. Navíc větší počet lidí u stolu nemá prakticky žádný vliv na hratelnost. Interakce mezi hráči je beztak pouze skrze ovládání potvor, nějaká převaha o místa na herním plánu se také moc nekoná, každý si víceméně putuje po mapě kam ho boty zanesou, a je vám celkem šumák co dělají v druhém rohu plánku ostatní.  V naší hře jsem měl trochu pocit, že Áel je slabá jak čaj, ve srovnání třeba s tím červeným mágem, ale možná jsem to jen hrál blbě. Jinak platí všechna pozitiva i negativa, co jsem zmiňoval dříve, asi nemá cenu opakovat, někdy se chystám shrnout to ve větší recenzi, tahle hra si jí zaslouží. 

P.S.: Originální formát krabice je opravdu noční můra. Jsem rád, že další print bude mít normální rozměr, u téhle krabice, jakkoliv je designově moc pěkná, mám chuť jí přehnout na půl. :D

To jsem si myslel, jak je ten stůl velkej :)

Near and Far, aneb může mít euro příběh?

K téhle hře jsem přistupoval od počátku lehce skepticky. Na první pohled jednoduché euro, do kterého se někdo pokusil narvat příběh, ve formě prozkoumávání mapy a vyhodnocování nejrůznějších setkání pomocí tlusté příběhové knihy. Může takováto podivná kombinace fungovat? Může. Samozřejmě člověk musí mít chuť jít hře trochu naproti. Pokud vám storytelling nic neříká, jdete pouze po mechanikách a hrabání bodů, Near and Far vás asi zásadně neosloví. Ne že by euro část hry byla špatná, nebo nefungovala, to vůbec ne. Jen to nejsou žádné taktické orgie, a na paletě euro her patří zdejší mechaniky spíše k těm jednodušším a řekněme rodinnějším. To co celou hru povyšuje je právě ta netradiční kombinace s knihou úkolů. V euro části vylepšujete svojí družinu, těžíte, hrabete suroviny, vykládáte artefakty. Do toho ale navíc procházíte mapou, kde na vás kromě boje čekají i různá setkání. Ta se odehrávají tak, že vezmete přiloženou knihu, najdete příslušný odkaz a přečtete hráči, co se na daném políčku děje a jak to chce vyřešit. Nutno podotknout, že hra má více příběhových módů, můžete hrát příběhové linie jednotlivých postav, můžete hrát kampaň, kde je cílem projít všech 11 map, přičemž příběh se vyvíjí dle vašich předchozích rozhodnutí. Koho by toto nelákalo, je samozřejmě možnost hrát vybranou mapu v arcade módu, tzn. prostě odehrajete mapu, a nic dalšího nemusíte řešit. Osobně jsem nikdy nebyl na kampaňovité hry, kde musíte vylepšovat postavu, hrát to X-krát za sebou, složitě nabírat nové předměty, vlastnosti, atp. U Near and Far je ale postup v kampani udělán tak elegantně a jednoduše, že mi to kupodivu vůbec nevadí. Jedna mapa je navíc odehrána poměrně rychle (60 minut), takže před sebou nemáte nutnost strávit desítky hodin nad jednou hrou, abyste to "nějak prolezli". Navíc každá mapa je samostatně bodovaná, má svého vítěze, tedy na konci máte pocit, že jste si opravdu zahráli, a ne jen že jste prošli kus nějakého většího celku, bez nějakého hmatatelného výsledku. Velice přijatelnou herní dobu už jsem zmiňoval, výborná je zde i hra ve dvou hráčích, která nic neztrácí oproti vyšším počtům, spíše naopak. Dva až tři lidé je myslím si ideál. Tahy jsou rychlé, celé to plyne opravdu svižně, a jediné menší zdržení jsou situace, kdy se čte příběh. Ale tyhle momenty jsou jedny z nejzábavnějších, tedy nějaké zdržení vůbec nevadí. Na závěr je potřeba vyzdvihnout vizuál. Autorův specifický styl se mi vždy líbil, ale zde je to dotažené k dokonalosti. Pro mě osobně hra patří jistě do top tenu designově nejpovedenějších her všech dob. Nebál bych se použít klišoidní výraz umělecké dílo. Negativum hry mnozí spatřují v nízké znovuhratelnosti po projití kampaně a příběhů všech charakterů. S tím se asi dá souhlasit, přestože arcade mód je stále i tak k dispozici, je jasné, že to nejlepší hra nabízí právě v kampaních. Ovšem otázka znovuhratelnosti při množství her, které je na nás chrleno, mě osobně nikdy tak moc netrápila. Tedy pokud vlastníte pět her a máte v plánu ohrát Near and Far až na dřeň, ano ohrát to lze asi více, než některé jiné nepříběhové tituly. I tak vám to ale ukrojí hodně poctivou porci času, rozhodně to není srovnatelné třeba s jednohubkama typu Time Stories. 

Závěr - pokud jste euro pozitivní, ale zároveň máte smysl pro příběh, tedy ne přístup - "řekni mi kolik mi to dá surovin/bodů a příběh si strč někam", nebojte se téhle netradiční kombinace, rozhodně stojí za to.

- Krásný vizuál

- Netradiční kombinace eura / storytellingu

- Vícero kvalitních herních módů - jednoduchá zábavná kampaň, kampaň za postavy, i jednorázový arcade mód

- Svižně plynoucí hra, minimální prostoje, příjemná herní doba

- Skvělé i ve dvou hráčích

- Po dohrání všech částí kampaně trochu omezená znovuhratelnost (stále možnost arcade módu)

- Ne pro náročnější a čistě na mechaniky zaměřené hráče, kteří nemají žádný zájem o příběhovou část hry (aneb běžte kydat hnůj do Agricoly :D)

Karak, aneb trochu prázdné podzemí

Karak je původní česká hra, tak trochu ve stylu Dungeon Questu od FFG. Vezmete náhodně dílek jeskyně - přiložíte, jdete na něj, něco se stane. To něco bývá nejčastěji souboj s nestvůrou, případně nalezení pokladu. Postavy hráčů mají každá dvě odlišné speciální schopnosti (např. přehoz kostek, možnost ignorovat monstra, vylepšování útoku), jinak se liší pouze ksichtem. Boj je jednoduchý, mrsknete dvěma kostkami, ve snaze přehodit sílu potvory. Uspějete - získáte nějaký bonus, většinou zbraň, klíč od pokladu, nebo magický svitek. Neuspějete - kousne vás to o jeden život. Ale můžete být v klidu, zemřít se ve hře přes jakoukoliv snahu nedá, ztráta životů vás maximálně trochu zpomalí, léčit se dá poměrně snadno. Hra končí v momentě, kdy někdo vytáhne žeton draka, a rozseká ho na kousky. Poté se sečte počet truhel s poklady všech hráčů, a kdo jich získal nejvíce, stává se vítězem. 

Přirovnání k Dungeon Questu je opravdu jen orientační. Karak je především hra rodinná, ideální dle mého názoru na hraní s menšími dětmi (dle Albi 7+, nebál bych se i nižšího věku). Vše je zde naprosto jednoduché, přímočaré, bez nutnosti výrazně přemýšlet, řešit nějakou taktiku, číst nějaké texty. Prostě táhnete dílek, táhnete potvoru, hodíte kostkami, a to je tak vše. Hra je totální luckfest, ale to si myslím, že pro hraní s dětmi není výrazně negativní faktor. Samozřejmě pro hráče hra postrádá nějakou větší hloubku, a po čase začne být značně repetitivní. Každé kolo totiž probíhá víceméně stejně, nějaký velký faktor překvapení se zde bohužel nekoná. Jednotlivé dílky jeskyně se od sebe téměř neliší, nejsou zde žádné pasti, ani jiná speciální pole jako v DQ. A to, jak se dungeon staví, také nehraje žádnou velkou roli. Absence možnosti smrti také značně snižuje napětí při hře. Potvor je pouze asi 8 druhů, takže se bohužel velice rychle okoukají. Herní doba není úplně v pásmu jednoduchého filleru, pokud se vám nepodaří rychle najít draka, a nějakým šťastným hodem ho rychle vyřídit, hra může trvat i přes 45 minut. Což si myslím, že je možná zbytečně dlouhé na to, co hra nabízí. Nicméně jako hru pro děti bych Karak klidně doporučil. Pro hráče, toužícího po nějakém jednoduchém filleru, bych spíše doporučil poohlédnout se po něčem jiném - kratším a se zajímavějšími herními možnostmi.

- Jednoduchost, přímočarost, absence textů - ideální pro hru s menšími dětmi

- Možnost zcela vypnout mozek po nějaké náročnější hře

- Repetitivní 

- Pro hráče postrádá výraznější napětí a hloubku, pouze čistý luckfest

- Na to co hra nabízí poměrně dlouhá herní doba

Vast: The Crystal Caverns, aneb oroštuj si draka

Výrazně asymetrická hra, kde se každý snaží splnit svojí specifickou vítěznou podmínku. Rytíř se snaží umlátit draka, goblini znásilnit rytíře, drak se pokouší probudit, celé to kurva nějak přežít a zdrhnout (a po cestě si obvykle zakousnout pár goblinů), jeskyně se snaží spadnout všem zúčastněným na hlavu, no a zloděj se překvapivě snaží si nahrabat poklady. Asymetrie hry je fakt výrazná, každá z rolí se hraje totálně jinak. Pravidla jsou naštěstí psaná celkem rozumě, jen by snad neškodilo více ilustrací a herních příkladů. Nicméně na příliš velké množství nejasností jsem nenarazil. Problémem typickým pro takto asymetrické hry je trošku náročnost na úvodní vysvětlení pravidel. Do každého musíte nacpat pravidla specifická pro právě jeho roli, což logicky trvá déle, než říct jedny globální pravidla společná pro všechny. Taky je jasné, že první hru člověk těžko zahraje nějak extra dobře, prostě chvíli trvá, než každý pochopí různé interakce mezi rozdílnými "rasami". Vast je v tomhle směru naštěstí celkem lehce stravitelný. Po pár herních kolech už každý (kromě mě a mých goblinů :D) tak nějak zhruba věděl o co jde, a jak to orientačně hrát. Částečné negativum je občas delší čekání na tah, kdy někdy trvá trochu déle, než všechny postavy před vámi odehrají své kolo. Ale je celkem sranda sledovat co dělají ostatní, a často se vás akce ostatních i přímo týkají, takže to zdaleko není takový průser, jako u nějakého rozmáchlého eura. U hráče za jeskyni mi přišlo, že se občas trochu kope do řitě, protože jeho kolo vypadalo poměrně jednodušší a přímočařejší, než kolo ostatních. Jinak ale hra plynula celkem příjemně, stále bylo co dělat, co sledovat, co plánovat. A přestože jsem se obával, že někdo svojí roli naprosto nezvládne a bude úplně mimo hru, nebo naopak někdo šíleně pojede ostatní, v důsledku relativní přesílenosti své role, nakonec to skončilo velice těsně. Každý měl v podstatě šanci na vítězství. Jeskyně nespadla o jeden jediný dílek. Shit happens. Rytíř přežil gangbang goblinů s jediným životem, přičemž tento mrzký život byl k jeho velkému štěstí v předchozím kole vyléčen právě Jeskyní. Rytíř naopak téměř vykuchal zdrhajícího draka, který kvičící s posledním životem čelil finálnímu útoku, a s pravděpodobností 50:50 přežil hod kostkou, aby se následně ve svém tahu polomrtvý a připosraný strachy vyplazil z jeskyně na povrch a vyhrál. Zloděj zůstal v krabici, tedy nikdo netuší, jak to vypadá s ním :D. Každopádně mi přišlo, že ve čtyřech hráčích je hra docela dobře odladěná, i když toto je spíše otázka na někoho, kdo má za sebou mnohem více partií. Hra nabízí řadu různých dalších variant, kombinací stran, přidání terénů, atp.,  je samozřejmě otázka jak to bude s vybalancovaností hry při různých dalších kombinacích (předpokládám že bude více skřípat), ale minimálně variabilita hry vypadá velice solidně. Komponenty mi přijdou fajn, grafika je trochu specifická, ale líbí se mi, snad jen dílky jeskyně by mohly být trochu hezčí.  

 

- Asymetrie stran, naprosto odlišná hra za všechny zúčastněné

- Evidentně vysoká variabilita

- Značná míra interakce mezi hráči udržuje pozornost 

- Překvapivě i solidní atmosféra a feeling tématu hry

- Grafika, zpracování (kromě dílků jeskyně)

- Obtížnější na vysvětlení

- Někdy delší čekání na tah

- Některé role náročnější než jiné

- Lehce humusné dílky jeskyně - subjektivní