Kdysi
jsem tu postoval o typech hráčů, kteří lezou každému na nervy. Rozhodl jsem se,
dle inspirace z BGG článku, a dle vlastních zkušeností, sepsat novější pohled.
Množství lidí, s kterými jsem kdy hrál nějakou deskovku, je totiž už poměrně
slušné. A nutno říci, že jsem během hraní potkal už opravdu všemožné
psychopatologické subtypy. Některé neduhy jsou spíše vtipné, některé extrémně
otravné, některé jsou z kategorie „s tímhle člověkem už si nikdy nezahraju ani
Prší“. Pojďme se na ně podívat. Aby to bylo ještě názornější, označím každou
kategorii svým číselným hodnocením, mezinárodně uznávaným indexem NPD, neboli
"napřesdržku" indexem. Kdy nejvyšší hodnota 5 znamená "rozbiju
ti hubu a už tě tu víckrát nechci vidět", hodnota 1 pak něco ve smyslu
"lezeš mi trochu na nervy, ale přežiju to", 2,3,4 jsou pak někdy mezi
tím.
Cestovatel
v čase - NPD index 3
Poslední
dobou musím říct, že tuhle otravnou vlastnost pozoruju dost často, a leze mi na
nervy čím dál více. Klasika - Franta hraje jak ponocný, každý tah promýšlí
deset minut, přesto ale občas na něco zapomene. Místo toho, aby Franta jako
normální člověk buď držel hubu, nebo si maximálně nahlas postěžoval na vlastní
hloupost, místo toho stopne celou hru, aby zahlásil něco ve stylu "jééé
sakra, já si zapomněl před hodinou vzít za moje vylepšení ten jeden extra
zlaťák", a už si to jeho tlustá líná ruka hasí ke společnému banku s
mincemi. Toto zní ještě úsměvně, ale kolikrát jde i o mnohem podstatnější věci,
které třeba značně ovlivní průběh hry. A blbec Franta na nich prostě trvá.
Samozřejmě, přístup u stolu k tomuto může být různý. Nejjednodušeji se jeví milého
Frantu poslat někam s tím, že si na to
měl dávat pozor, když daná situace vyvstala. Bohužel tito extrémní
cestovatelé v čase, jsou velice často značně urputní, s oblibou začnou
argumentovat tím, že jsou nuceni hrát příliš rychle, že hru hrají poprvé a
nezvládají vše sledovat, atd. atd., prostě všemožně brečí, jen aby jim bylo
vyhověno. Vyměklejší herní skupina, které konflikt nechce eskalovat a vytvářet
nepříjemnou atmosféru u stolu, většinou
raději ustoupí. Bohužel, Frantové
si na tuto benevolenci rychle a rádi zvykají, velice často se tak tyto situace
během hry několikrát opakují. Extrémní jedinci trpící touto patologickou
poruchou jsou schopni se s vámi hádat, že před 2 koly prohraný boj se musí
opakovat, protože oni měli vlastně bonus +2 k útoku, který by jim boj vyhrál, a
vše se musí vrátit. Jejich oblíbeným trikem jsou i tzv. kompenzace. Např. typu
- jééé scheise, já zapomněl 3 kola po sobě vzít bonus z karty, tak já si teď za
to vezmu něco jiného. Nebo z nedávné doby - jééé já jsem měl už před třemi koly
mít ten bonus, který by mi umožnil postavit tyhle stavby, tak já už je jakoby
mám postavené a tím pádem můžu už stavět tyhle lepší jednotky, kterýma tě teď
zašlapu do prachu...zní to neuvěřitelně, ale zažil jsem. Rozhodně nejsem proti,
když někdo něco sem tam přehlédne, stalo se to třeba před malou chvilkou, a je
zcela evidentní, že to hru nijak neovlivní, aby nějakou zapomenutou akci hráč
dodatečně provedl/změnil. Nehrajeme přece deskoherní extraligu. Ale musí to mít
své logické hranice. Chápu, že to naštve, když člověk zapomene na bonus, který
by mu potenciálně zásadně pomohl k vítězství, ale je potřeba se k tomu postavit
jako chlap, přiznat si chybu, párkrát se plesknout přes ksicht, a jít dál.
Striktní
hráč / buzerant - NPD index 3
Těchto
jedinců naštěstí moc není, ale vyskytují se. Nemá to nic společného s jejich
sexuální orientací. Jejich revírem jsou pravidla, hlavním poznávacím znamením
je, že s oblibou buzerují. Zahrajete něco ve špatném pořadí, přestože je to
technicky vzato úplně jedno? Hned vás sjedou. Zapomeňte, že byste třeba něco,
co jste před milisekundou zahráli, chtěli vrátit a znovu si rozmyslet. Tito
dementní jedinci začnou okamžitě vykřikovat, že už je to zahrané, a pokud se
ukáže, že špatně, ještě se vám s oblibou vysmějí. Opravdu silně otravná skupina
hráčů, kteří dokáží hraní všem normálním lidem dost znepříjemnit. Jediné jejich
pozitivum je, že zcela eliminují jedince z předchozí kategorie, jakýkoliv
náznak cestování v čase prostě neexistuje. Mají také velice často v oblibě kecat
vám do vaší hry, sdělovat vám, že kdyby jste to zahráli jinak a lépe, dostali
byste o tolik a tolik bodů více apod.
Nedočkavci
- NPD index 1
Tady
jsem trochu guilty já osobně, byť to snad neženu do nějakých extrémů. Sem patří
jedinci, kteří často prudí ostatní, aby jejich tah netrval věčně. Často mají i
tendenci pomalejším hráčům do všeho kecat, sdělovat jim optimální tahy, a
prostě jakkoliv všemožně prudit, aby dali najevo svojí otrávenost z toho, že se
hra příliš vleče. Dyť je přece evidentní, jaký je zrovna ten správný tah, tak už ho k*rva
zahraj, ať můžu hrát já. Jasně, pokud máte u stolu jedince, který vykazuje
všechny známky analytické paralýzy, je potřeba ho trochu proplesknout. Extrémnější zástupci této skupiny ale dokážou hru značně znepříjemnit i relativně v normálním tempu hrajícím lidem. Pokud se potkají zástupci tohoto kmene, s
výživnějším zástupcem kmene AP (viz níže), u nějakého pěkného eura, garantuju
vám, že to dobře nedopadne.
Tupé
hluché lamy - NPD index 2
Jedinci,
co většinou pořádné deskovky moc nehrají, často jsou to spíše pravidelní hráči
sraček typu Munchkin a BANG!, co se omylem ocitli na větší akci. Typickým
znakem je, že i přes polopatické vysvětlení pravidel jich 80% vůbec nepoberou,
a zbylých 20% poberou špatně. Přitom se celkem na nic během vysvětlování
neptají. Jejich následný herní projev je pak na úrovni tříletého děcka po
lobotomii. Kupodivu ve hře strašlivým způsobem rupnou, což je ale i tak často
neodradí, aby příště dorazili znovu, se zcela stejnou úrovní vnímání.
Povýšení
nehráči - NPD index 4
Kategorie,
které by se měl každý deskovkář vyhnout, jak upír dřevěnému kůlu. Ne vždy to
bohužel jde. Jedná se o jedince, co
deskovky nehrají, absolutně je nechápou, a bohužel jimi často pohrdají. Berou
je jako stupidní zábavu pro děti a v pozdějším věku pro mentálně opožděné a v
dětství zamrzlé dospělé. Rozumní dospělí si přece nebudou po večerech šmrdlat
nějaké kostky. To přece nelze. Je nutné bavit se na úrovni. Tzn. jít se ožrat
do hospody, nebo vést hluboké politicko-filosofické debaty nad sklenkou dobrého
červeného. Nebo čumět na Netflix. Prostě přece kua nejsme žádné děti ne? Tento
druh naštěstí postupně vymírá, jak se deskovky stávají čím dál populárnějším
způsobem trávení volného času. Nicméně stále se najdou, v podobě často např. partnerek,
které v lepším případě tuto zábavu tiše tolerují, v tom horším jí přímo při hře
zesměšňují, a ze svého morálně výsostného postavení rozumného dospělého, na vás
po celý večer čumí skrz prsty, a nevyhýbají se stupidním zesměšňujícím
komentářům. Někdy v obzvláště slabé psychopatologické chvilce, si tito jedinci
zahrají blahosklonně nějakou tu hru s vámi, jenom aby vám po celou dobu dávali
ostentativně najevo svým povýšeným chování, o jak stupidní "zábavu"
se jedná. V přítomnosti tohoto druhu je lepší poděkovat, sbalit hru, rychle
vypadnout a už se nikdy nevrátit.
Analysis
- paralysis - NPD index 3-5
Klasika
každého podobného seznamu. Hráči, kteří přemýšlejí nezdravě dlouho, a to velice
často i nad zdánlivě banálním tahem. Jejich toxicita roste přímo úměrně tomu, jak
složitá hra se hraje, či jak moc lační po vítězství. Extrémní majitelé tohoto
psychického postižení, jsou schopní pětkrát svůj tah zcela změnit, jen aby na
jeho konci získali místo deseti bodů jedenáct. Nebo o jednu surovinu více.
Nesmíte na ně většinou žádným způsobem tlačit, jinak začnou být agresivní nebo
se rozbrečí. Nebo oboje. Vždyť oni tam ten jeden bod navíc prostě najdou, je to
kruci jeden bod, je jedno že jich mají sto padesát, jsou o parník napřed přede
všemi, nebo naopak o parník pozadu, důležité je prostě OPTIMALIZOVAT svůj tah,
ať to stojí co to stojí S těmito jedinci
se často začínají stírat rozdíly mezi hrou a prací. Jeden dva kusy u stolu,
dokáží naprosto rozdupat jakoukoliv zábavu a časové předpoklady pro danou hru.
Z hodinového filleru vám tak v klídku udělají celovečerní očistec. Extrémní
formy této mutace bez milosti umlátit krabicí.
Happy
winner, angry looser - NPD index 5
Jedna z
nejhorších skupin. Bohužel celkem rozšířená. Jedná se o jedince, kteří jsou
velice soutěživí, bohužel často zapomínají, že stále pouze hrají hru, a ne
souboj na život a na smrt. Pokud vítězí, jsou totálně vytlemení, často vám
dávají sežrat, jak vás pěkně podrtili, ponížili. A pak to přijde. Přestane se
dařit, převálcujete je jak malé děcko, v ten moment je oheň na střeše. Z
machrujícího sebevědomého kokůtka, je rázem síru dštící ubrečenec, který
typicky hru ani nedohraje, s tím, že už je to přece jedno, že je to jasné, tak
co po něm jako chcete. Přece nebude sedět u stolu, když nemůže vyhrát, ne?! Vše
následně podpoří sérií výmluv. Často je na vině samotná hra, která je
samozřejmě najednou úplně debilní, rozbitá a už jí nebude nikdy hrát. Taky za
to můžou ostatní hráči, kteří se na něj domluvili, nespravedlivě šli jen po
něm, apod. Pokud tyto lidi náhodou donutíte hru dohrát, buďte si jistí, že vám
ji zaručeně po všech stránkách znepříjemní. Budou jí různě sabotovat, kurvit
atmosféru u stolu, neustále komentovat které prvky hry jsou špatně udělané
atd., prostě hlavně aby si to vítězství neužil nikdo, když ho nemůžou mít oni.
Je to velice nešťastná skupina, protože kupodivu hrají často a rádi, ale
prakticky nelze si s nimi žádnou hru vyjma kooperativních užít.
Crying
baby - NPD index 3
Ubrečenci.
Takto postižení jedinci mají za sebou zřejmě nejedno životní trauma, která při
hraní vyplouvají na povrch z podvědomí. Jejich typickou reakcí na
jakýkoliv malý nezdar ve hře, je čistokrevný brekot. Často fňukají už u pouhých
banalit. Přiblížíte vaší armádu jejich území? Už začínají natahovat, že jste na
ně zasedlí. Obsadíte jim políčko, které chtěli? Vodopád slz, že je naschvál
pojíždíte, i když je na mapě dalších deset podobně dobrých variant. Jsou
schopní i po hodině se vracet s brekotem k tomu, že jste jim na začátku hry
ukradli jednu surovinu. Nedej bože, když je poté někdo začne opravdu
likvidovat, opravdu pojíždět. Nutno říci, že si ostatní hráči u stolu, z důvodu
obavy o psychický meltdown daného jedince, raději nějakou agresi vůči nim
rozmyslí. Což ale samozřejmě výrazně kazí herní zážitek a vyvolává mizernou
atmosféru. Navíc to ubrečence utvrzuje v tom, že jejich "strategie"
funguje, a do dalších her je tak dobré ji zopakovat, a raději už preventivně
brečet pořád.
Otravný
diplomat - NPD index 2
Specifická
kategorie. Tito jedinci se vyznačují tím, že mají utkvělou představu, že
diplomacie patří do všech her. A to bohužel nejen do těch, kde je přímo součástí herních mechanismů. Jsou schopní začínat diplomatická jednání a ovlivňování
soupeřů i při suchém počítacím euru. Prostě při jakékoliv hře neustále do někoho
něco hustí, mají pocit, že bez toho to nejde, a že je to to co z nich dělá
"dobré" hráče. Nejvíce se to samozřejmě projevuje v různých válečných
hrách, area controlech, apod. kde rozjíždějí nemilosrdný kolotoč intrik,
neustále zejména slabší/pomalejší hráče k něčemu nabádají, aby udělali něco
zaručeně výhodného, co se ale úplně náhodou pak ukáže, že je výhodné zejména
pro ně samotné. Na silné soupeře se potom neustále snaží všechny poštvat,
upozorňují, jak je potřeba zredukovat ostatní, a to i v situacích, kdy zcela
očividně jsou oni tím, kdo je nejvíce napřed. Jistě chápu, že do některých her
tohle patří, ale i v takových to lze dělat ne tak apriori vyčůraně. A ve
spoustě her je tohle jednání vysloveně iritující.
Pomstychtiví
- NPD index 2
Častý
upgrade angry looserů nebo ubrečenců. U všech, kterým až nezdravě patologicky
záleží na vítězství, se může vyskytnout tento syndrom. Tito jedinci si
vzpomínku na různá příkoří ve hře přenášejí i do dalších her, a to i po značně
dlouhou dobu. Prostě se vám chtějí pomstít. Často to může být i po nějaké
prkotině, zaútočíte jim na jedno okrajové území, v ten moment začnou vidět
rudě, vrhnou na vás hordy svých armád, klidně zcela bez logické úvahy, hlavně
že se pomstí. Pokud je v jejich očích pojedete vícekrát, začnou na vás být
vysazení do budoucna prakticky ve všech hrách, přičemž pak vznikají komické
situace, kdy vám daní jedinci dělají úplně zbytečné naschvály, aniž by ostatní
u stolu (neobeznámení s psychopatologií daného jedince) chápali co se děje.
Otravnost tohoto jevu může být různá, častěji je to spíše úsměvné, ale někdy to
může začít celkem vadit, když tyto jedince více než vítězství ve hře, zajímá
hlavně váš neúspěch, a tomu podřizují celý herní styl.
Extrémní
nice guy - NPD index 2
Bohužel
také značně otravná skupina. Silně nevhodná na konfliktní hry, které většinou
daný jedinec rozbíjí tím, že tzv. nechce nikoho naštvat. Tito lidé většinou
hrají strašně opatrně, typicky se značnou analytickou paralýzou, snadno se
nechají ovlivnit otravnými diplomaty, či jinými alfa hráči, kteří je s oblibou
zneužívají ke svým cílům, neboť tuší slabý článek. Na Cestovatele časem jsou
samozřejmě také strašně nice, tzn. pokud jedinec chce vrátit pět kol zpět,
hlasují všema deseti pro, přece omyly se stávají a musíme být na sebe hodní a
tolerantní. Raději zahodí možnost vyhrát, nebo získat dobré bodové zisky, pokud
by to znamenalo někoho naštvat. Pokud vedle nich sedí crying baby, velice často
spolu tito kooperují, neboť jako nice guy přece tomu ubrečenému chudákovi
nebudete dál ubližovat, když už mu všichni tolik ublížili. Naopak, poskytnete
mu třeba své suroviny, uvolníte území, ať se chudák trochu zvedne. Jsou to
lidé, které chcete mít v životě, ale hrát s nimi už taková paráda není.
Cheater
- NPD index 5
Naštěstí
vzácné, klasický cheater, tedy takový co podvádí ostentativně, např. že si
přidává více bodů, to jsem asi nikdy neviděl. Horší to je s takovými těmi
nenápadnými, kdy často lze polemizovat, zda šlo jen o nešťastný omyl, nebo o
jako omyl se tvářící podvod. Těžko říci, rozhodně je ale třeba mít se na
pozoru, pokud se tyto "omyly", stávají příliš často. Bohužel člověk u
spousty her (zejména eura), nemá moc možnost kontrolovat ostatní, zda všechno
proběhlo správně. Myslím, že nejčastějším zástupcem této kategorie jsou salty looseři,
kteří tak strašně potřebují vyhrát, že v momentě, kdy se jím nedaří, si sem tam
nějakým tím podvůdkem pomůžou. Chybí mi zlaťák na zaplacení něčeho co
potřebuju? Nevadí, naházím to tam a nikdo si toho nevšimne. Typicky jsou tito
jedinci naštvaní, jejich tahy probíhají rychle, nikomu u stolu nic
nevysvětlují. Částečně je to proto, že jsou opravdu naštvaní, částečně se ale
tímto stylem snaží zakrýt různé pochybné machinace.
Je jasné, že se člověk tak trochu může najít ve více těchto kategoriích. Obecně pokud do některé patříte, ale je to jen trochu a třeba jen občas, je to spíš sranda. Bohužel poznal jsem hráče, kterým by jejich psycholog (pokud nějakého mají), hraní deskovek asi nedoporučil, neboť se při něm celkem dobře demaskují nejrůznější psycho-patologické odchylky. Někdy bohužel poměrně výrazně. Proto si važte všech normálních hráčů ve vašem okolí, i když třeba občas nemají den a koušou trochu hůře porážku.
