Legendy Euthie

Tak konečně jsem to otestoval ve dvou. Musím říct, že smekám před autorem, že se pustil do hry tohohle typu, protože ve hře toho rozhodně není málo, a otestovat a odladit vše tak, aby to fungovalo, muselo dát fakt zabrat. Ne že by hra byla nějak extra složitá, komponent je sice miliarda, pravidly se člověk musí trochu prokousat, ale všechno celkem dává smysl, a nejasností bylo překvapivě minimum. Hráli jsme základní variantu, dostali jsme se k prvnímu drakovi, který nás nemilosrdně pojel, tedy hra skončila v 10. kole. I tak se setupem a lovením v pravidlech, byl celkový čas kolem pěti hodin. Což je dost. Musím ale říct, že ten čas uběhl fakt příjemně, a vůbec mi to nepřišlo tak dlouhé. Hra je takový mix Runebound/Talisman/Mage Knight - resp. Mage Knight jaký jsem myslel, že Mage Knight bude. Snažíte se vylepšovat svého hrdinu, získávat nové vybavení, skilly, zabíráte území, těžíte, bojujete s monstry, v pokročilé variantě i plníte úkoly. Zdá se toho hodně, ale vše je celkem dost osekáno tak, aby to bylo co nejjednodušší, a hra nikde nedrhla a neztrácela tempo. Tedy nemáte zde miliardu vybavení, s miliardou různých statistik. Nejsou zde epic questy s příběhy, možnostmi výběru. Postavy jsou jen čtyři, skilly má každá vždy stejné, jen se otevírají postupně, dle jejich levelu. Žádný výběr z několika skill "stromů", jako někde v rpg hrách. Prostě ve hře je toho napěchováno opravdu dost, ale ty jednotlivé prvky jsou vždy vlastně na maximum zjednodušeny. Někdy mě to trochu mrzelo, např. u skillů bych byl rád, kdyby bylo více na výběr, nebo kdyby byly trochu zajímavější - např. u mága máte jen čím dál silnější kouzla, která se ale projeví jen tím, že daná kouzla mají lepší rozsahy kostek a zásahů. Tedy pocit, že jste se konečně naučili silné kouzlo "blesky", a teď konečně usmažíte tu těžkou level 3 potvoru, je ve výsledku takový lehce neuspokojující. Rozdíl oproti základnímu skillu je totiž jen v tom, že dáte větší zásah s horším hodem. U Euthie prostě složitost mechanismů do značné míry ustoupila rychle plynoucí hratelnosti, a tento přístup je vidět na každém aspektu hry. Co je ale důležitější je fakt, že hratelnost mi zatím přijde skvělá. Myslím také, že hra je ideální ve dvou. V takovém případě jste totiž buď na tahu, nebo táhne protihráč, a vy v tu chvíli hrajete za nepřátele. Tedy prakticky žádný downtime. Ve čtyřech lidech už by se ale člověk jistě mohl začít v tazích protihráčů celkem nudit, což bohužel je neduh všech podobných her. Dodnes si vzpomínám na příšernou hru Mage Knightu, kde jsem odehrál tah, a dalších 15-20 minut znuděně koukal, jak se někdo v opačném rohu mapy snaží spočítat, zda může zabít nějakou potvoru nebo ne. Zde to samozřejmě kvůli jednoduchosti nebude nikdy tak špatné, ale ve více než 2 hráčích už nějaké to hluché místo bude, a u 4-5 hodin trvající hry to může být  trochu nepříjemné. Srovnání s Mage Knightem se vůbec nabízí, protože hra působí na první pohled dost podobně, vizuálně i herně. Zatímco ale Mage Knight je totální počítací porod, který vás i přes krásný vizuál unudí k smrti svou relativní složitostí a suchostí mechanik, zde je to přesný opak. Vše jednoduché, mrsknete kostkama, něco se stane, jede se dál, žádný velký brainstorming. Hra má několik variant, včetně možnosti začínat hru od libovolného kola, na což jsem celkem zvědavý, zda to bude fungovat, hrát třeba od 11. do 21. kola, již s částečně vybaveným hrdinou, by mohlo být možná zajímavější, než začínat pokaždé s totálním vidlákem bez předmětů a skillů. Trochu se děsím pokročilé varinty, kde se hraje od nuly s úkoly, až do příchodu finálního draka ve 21. kole. Což si myslím, že ve dvou hráčích znalých pravidel může i tak zabrat kolem 6-7 hodin. Ale už jen to, že jsem celkem natěšený tuhle variantu vyzkoušet, vypovídá hodně o tom, jak se mi hra líbila. Komponenty jsou trochu retro style, ale ve mě to probouzí takovou příjemnou nostalgii RPG her z 90.let, takže za mě super, žádnou stížnost na provedení nemám, přestože zmíněný Mage Knight je kvalitou komponent určitě o dost výše. Hra na stole vypadá krásně, jen tedy místa zabírá opravdu hodně, tak na to pozor. Tedy závěrem musím říci, že je to příjemné překvapení, hra pro mě splňuje to, co Mage Knight nezvládl, občas zamrzí absence více možností výbavy/dovedností, větší rozdílnost postav, ale to hlavní je, že je to hodně zábavné, i přes značnou délku partie. 

KS

Zajímavý článek srovnávající videohry a deskovky z hlediska crowdfundingu.

Videohry jsou na Kickstarteru válcovány úspěchem deskoveklcovany-uspechem-deskovek-307497

Dohráno

Pustina

Důkaz, že i euro může trochu nasáknout tématem. Celkem neotřelý mechanismus po plánu cirkulujících meeplů.

Sub Terra

Super jednoduchý tematický filer. Žádné prostoje, žádné velké sraní, velice přímočará a rychle plynoucí hratelnost. Velice příjemné překvapení. Hra zobrazená níže měla opravdu epický konec, kdy bohužel východ našla pouhá polovina týmu. Dva chudáci s totálním vyčerpáním, byli ponecháni svému osudu v hlubinách, statečného medika pohltily jeskynní přízraky asi 2 místnosti od východu. 

Star Wars: Rebelie

5,5 hodin trvající porod, který Rebelové v klidu kontrolovali, až do chvíle, kdy se rozhodli, že jejich základna je tak nedobytná, že jednou malou partičkou (obsahující 1 AT-AT, 1 AT-ST a jednoho retardovaného stormtroopera), která se flákala poblíž, se nemusí vůbec stresovat, a mohou tyto bezzubé zoufalce v klidu nechat projít po své základně. Chyba lávky. Nepoměr mezi silou imperiálních a rebelských jednotek, v kombinaci s velkým množstvím naprosto doprasených hodů kostkami, způsobil, že celá základna málem lehla popelem. Nakonec se tak těsně nestalo, a zbytek času už uplynul bez incidentů, nicméně tento moment byl opravdu hororový a tak trochu hraničící s převracením stolu. SW musím přiznat 3 věci. Za prvé často vytváří celkem epické momenty, na které se vzpomíná dlouho po hře. Potud fajn. Za druhé - ještě častěji vytváří wtf momenty, kdy si nikdo není jistý, jak se sakra daná situace vyhodnocuje/hraje. A za třetí - boj je fakt trash. Zdlouhavý, nepřehledný, nudný, naprosto zbytečná přítomnost karet, které to celé ještě více randomizují. Za mě hlavní negativum hry. 

Zaklínač

Po delší době jsme dali CZ Zaklínače, a byl jsem celkem příjemně překvapen. Můj původní dojem ze hry byl značně negativní, ale musím říct, že to zdaleka není tak špatné. Jasně, pro fanoušky Zaklínače to bude zklamání vždycky. Něco jako je hra Kmotr zklamáním pro fanoušky Kmotra. Prostě to má příliš málo atmosféry. Jinak ale jako hra Zaklínač není takový průser. Jednoduchostí bych to přirovnal k Talismanu. Je to také podobně tupé, podobně omezené možnosti, ale i tak to celkem baví. Ovšem co musím zdůraznit je počet hráčů. Ve více než dvou lidech bych to nehrál. Kolo může trvat někdy trochu déle, a v téhle hře prostě není moc zábavné sledovat, co dělají ostatní hráči. Ve dvou se člověk dostane častěji na řadu, a prostě mu pak mnohem méně vadí určité nedostatky.

Best of 2017 aneb nemám dnes co dělat

Protože je poslední den roku a já se kopu do řitě, a protože každý nýmand furt dělá nějaké top teny, a zuřivě shrnuje uplynulý rok, rozhodl jsem se udělat si vlastní shrnutí toho nejlepšího. A protože člověk nežije jen deskovkama, naházím sem vše, co mě napadne.

Desková hra:

Kmotr: Impérium Corleonů

Her vyšlých v roce 2017 se mi do ruky zase tak moc nedostalo, a ty co by Kmotra mohli sesadit, jsem získal až ke konci roku, tedy nemám je nahrané vůbec, nebo jen jednu hru, což je příliš málo na nějaké hodnocení. 

Kmotr - ačkoliv nepřináší vůbec nic nového, a řada lidí má ke hře spoustu více či méně oprávněných výtek, za mě tahle hra skvěle spojuje řadu mých oblíbených herních mechanik do povedeného celku. Hlavní doménou Kmotra je snadná vysvětlitelnost a pochopitelnost, stejně kvalitní hratelnost v 3-5 lidech, dobře odsýpající tempo hry, ideální délka, napínavost a zábava až do konce. Jasně, atmosféra gangsterské hry tam zase tak moc není, jasně cena je značně přemrštěná, některé komponenty jsou mohli být hezčí (zejména karty) atd. atd., ale mě prostě nějaká snadnější hra takového formátu ve sbírce vyloženě chyběla a tohle se mi mechanikami trefilo přesně do vkusu. 

Desková hra - rozšíření:

Champions of Midgard: Valhalla

Tady je to jednoznačné, spolu s druhým a o něco méně nabušeným rozšířením Dark Mountains, dělá tato expanze z původní solidní hry hru naprosto skvělou, a defacto moje nejoblíbenější euro všech dob. 

Film:

Thor: Ragnarok

Aby bylo jasno, pár filmů bylo objektivně lepších, za zmínku stojí zejména trojice Logan: Wolverine, Blade Runner 2049 a Wind River. Jenže u všech těchto snímků platí, že jsou poměrně depresivní a temné, a přestože se jedná o velký filmový zážitek, znovu už bych na žádný z uvedených asi neměl chuť. Thor je vtipná akční jízda od začátku do konce, která i přes pár hluchých míst u mě zanechala silně pozitivní dojem, a po delší době jsem se u filmu se superhrdiny fakt bavil (naposledy podobně u Strážců Galaxie 1). 

Seriál:

Game of Thrones season 7

Eazy...sice slabší než S6, ale furt o dvě dračí délky před čímkoliv jiným. A vzhledem k tomu, že Stranger Things, z kterých jsou všichni naprosto šílení, mě nějak neoslovilo, tak není moc o čem mluvit. 

Kniha:

Brandon Sanderson: Slova Paprsků

Tady samozřejmě beru i knihy vydané dříve, protože toho nečtu zas tolik, abych hltal nové tituly. Druhý díl plánované epic série Archiv Bouřné záře, jednoznačný vítěz, při čekání na poslední díl Démonské série, a dále již asi zbytečném čekání na třetí díl Kroniky Královraha, a ještě zbytečnějšímu čekání na další díl Písně ledu a ohně. (Ano, už jsem přestal věřit) Tyhle série mě fakt zabijou. Jestli chcípnu do té doby, než se dokončí, budu opravdu ale opravdu nasraný. 

Za zmínku stojí, že jsem se konečně pustil do Malazské knihy padlých, první díl jsem zvládl, a prostě mi to zatím vůbec nesedlo. Ne že bych to nechápal, dohledával jsem si k tomu vysvětlení a všechno, ale prostě ten vypravěčský styl jde nějak úplně mimo mě. Další díly mají být o dost lepší, takže se  k tomu musím příští rok dokopat, ale zatím se mi extrémně nechce. 

PC Hra: 

Middle-Earth: Shadow of War

Vzhledem k tomu, že hry už moc nehraju, výběr nemám příliš velký. Sice sleduju nové tituly, ale většinou to nainstaluju, zahraju dvě hodinky a zas to smažu. Není čas ani chuť. Proto když u něčeho vydržím týden skoro v kuse, už to něco znamená. A vzhledem k tomu, že mnou nehranější Battlefield 1, Overwatch a naprosto skvělé Shadow Tactics, vyšly všechny v roce 2016, vítězem je tupá rubačka ze svéta Pár Pařmenů. 

Jsem si vědom, že vyšla spousta skvělých her, za všechny zejména Divinity II: Original Sin, bohužel na epické rpg zabírající desítky hodin už bohužel opravdu nemám čas. 

Ještě se sluší zmínit velmi slušnou hru Battle Brothers, a dále skvělé DLC ke Grim Dawn - Ashes of Malmouth, díky kterému jsem projel celý Grim Dawn odznova s nekromantem na všechny obtížnosti, což byla sranda na více než měsíc, při mém hlemýždím tempu. 

Hudba: 

Summoning: With Doom We Come

Vyšlo toho mraky, ale když v jakémkoliv roce vyjde nové album Summoning, je vítěz jasný. Za zmínku stojí ale určitě i Septic Flesh s novým albem Codex Omega. To je opravdu fucking epic na druhou. Další seznam by byl dlouhý, hudebně hodně povedený rok. 

Lednička:

ETA 236590010

Co by to bylo za seznam, kdyby zde nebyla uvedena top lednice. A protože ta moje chladí a zatím funguje, je pro mě jednoznačným vítězem. :D

Moje kickstartery

1. Rising Sun - cca únor 2018

2. Lords of Hellas - cca duben 2018

3. Root: A Game of Woodland Right and Might - cca srpen 2018

Osobní top ten update 2017 - listopad

10. The Lord of the Rings: The Card Game

Tahle hra si prostě místo v top-tenu zasloužila, i přesto, že jako jedinou z celého seznamu již hru nemám. Byla to jedna z her, co mě po delší době herního půstu, přitáhla zpět k moderním deskovkám, za což jsem jí vděčný. Rozhodně zde ale není pouze z nostalgie. Principem hry je kooperativní procházení nejrůznějších questů z prostředí Pána Prstenů, se svojí družinou, kterou tvoří vámi postavený balíček karet. Zde máte zastoupeny vždy tři hlavní hrdiny (na výběr jsou prakticky všechny známé i neznámé postavy z tohoto světa), na něž pak nabalíte vedlejší jednotky, kouzla, předměty a vylepšení. Nutno říci, že balíček je potřeba přizpůsobovat potřebám výpravy, rozhodně to není tak, že postavíte jeden ultimátní, kterým rozdrtíte všechno. Hra je extrémně TUHÁ, už první questy z první řady, dokážou řádně potrápit, a některé pozdější jsou již opravdu drsnou výzvou. Což je pro kooperativní hry jedině dobře, nikoho by nebavilo hrát hru, kterou prochází jak nůž máslem. Hra funguje výborně i jako singleplayer, nejlépe si jí ale užijete ve dvou, kdy se dá zajímavě taktizovat, a pomáhat si na strastiplné cestě za vítězstvím. Zpracování - ač karetka, jedním slovem nádherné, ilustrace jsou co karta to umělecké dílo. Znovuhratelnost je nekonečná, na trhu je k mání již tolik různých dobrodružství, že to snad ani není možné vše projít. Od Hobita, až po temné Khazad-Dum. Questy jsou nádherně atmosférické, často i velmi specifické - např. Hon na gluma, každý působí dost jiným dojmem, na každý funguje jiná strategie. Formát LCG sice moc v oblibě nemám, tady to ale jako zápor brát prostě nelze. Nikdo nikoho koneckonců nenutí kupovat si všechny expanze, už s prvním cyklem je k dispozici taková dávka dobrodružství a možností stavění balíku, že to není šance hned tak vyčerpat. Samozřejmě jistý útok na peněženky to je, ale téhle hře to člověk rád odpustí. Těžký, atmosférický, ultimátní koop, pro fanoušky LOTRa, co mají možnost si kvalitně zahrát ve 2 hráčích, určitě povinnost. 

9. Mare Nostrum: Empires

První zástupce mého nejoblíbenějšího žánru area control, který se postupně propracoval do top ten až po vícero hrách. Hra je zasazená do starověku. O vítězství se tu přetahují národy Řeků, Římanů, Mezopotámců, Egypťanů a Kartága. Každý národ se liší, i když ne tak výrazně jako třeba v Chaosu, přesto - každý má trochu jiný feeling a hraje se za něj jinak. Jak už  to tak bývá u asymetrických her, určitě se najdou po hře názory, že některé národy to mají "lehčí", podobně jako třeba Greyjoy v GoT, nicméně já osobně už viděl vítězství za 4 z 5 národů, a dle statistik na BGG ta vítězství byla za všechny +- vyrovnaná. Další plusem jsou celkem 4 možné cesty k vítězství, z nichž dle mého názoru jsou některé obtížnější než jiné, nicméně při správně přizpůsobené taktice, lze vyhrát na cokoliv, a už jsem zažil vítězství na každou z podmínek, stejně tak opět výše zmiňovaná statistika na BGG (vzorek tuším ze 60+odehraných her) ukazovala, že se vyhrávalo na všechny druhy vítězství, a četnosti se výrazně nelišily.  Hra kromě klasického přetahování o lokace a zdroje, nabízí i zajímavý ekonomický model - obchod se surovinami. Ten je zde trochu specifický, a rozhodně zpočátku působí poněkud podivně a nadbytečně. Pokud tomu ale dá člověk pár her šanci, zjistí, že i u toho zdánlivě zbytečného vyměňování surovin se dá leccos vymyslet a získat pro sebe značnou výhodu. Bohužel nové hráče tato fáze mlže poněkud nudit a mají tendenci jí dolfáknout. Boje jsou zde celkově jednoduché, klasické hození kostkami dle počtu jednotek a kdo dá víc zásahů, ten se víc směje. Celkově bych to vlastně docela dobře přirovnal ke Hře o trůny, jen to trvá 2x méně času,  člověk nepotřebuje 6 lidí u stolu, a je tam podle mě víc strategických možností. Jako téměř všechny podobné hry hra může mít trošku problém s kingmakingem, ale osobně mi to nepřišlo tak hrozné. Nestává se také tak často, že by došlo k vymazání hráče z mapy, jako se řasto děje v GoT, což je fajn, většinou bývá každý z hráčů až do konce relevantním faktorem pro hru, když už ne adept na vítězství. 

8. Dungeon Fighter

Stále si drží osmé místo, opět jsem trochu rozvažoval, protože DF není úplně typickou hrou, nicméně osobně se u ní vždycky tak bavím, že jsem jí prostě musel zařadit. Jedná se v první řadě o tzv. dexterity hru, tedy hru na zručnost. O co jde - procházíte dungeon se skupinou hrdinů - potud klasika - jenže, zatímco v klasickém dungeon crawlu házíte kostkami na výsledek, zde házíte kostkami na terč...přičemž čím lépe se trefíte, tím větší paseku naděláte. A trefit se rozhodně není tak jednoduché. Navíc často máte situaci stíženou různými speciálními podmínkami, za jakých musíte házet. Kupříkladu tak jednou házíte nedominantní rukou, jindy např. se zavřenýma očima apod. Celá hra je zpracována jako parodie na klasické fantasy, což také dobře přispívá k celkové pohodové atmosféře. Ale nejedná se samozřejmě jen o tupé házení kostkou, hra má svojí hloubku a je přiměřeně těžká. Na výběr je spousta postav, každá má své speciální schopnosti, monster je také celá řada, do toho si můžete vylepšovat hrdiny novými předměty, kupovat léčivé lektvary atd. Ke hře v současné době existují již čtyři rozšíření, zastupující jednotlivé elementy, která dále rozšiřují možnosti hry, přidávají nové potvory, předměty, postavy, speciální schopnosti, nové speciální kostky...S kompletním portfoliem rozšíření, jsou možnosti hry už opravdu velké, lehce možná na úkor klesající obtížnosti. Ve správné skupině lidí je zábava vždycky zaručena, a já jsem u toho zažil už hodně momentů, na které se vzpomíná i s odstupem, což je podle mě přesně kritérium tvořící dobrou deskovou hru. Z tohoto důvodu si tato specifická hra místo v top tenu určitě zaslouží. 

7. Champions of Midgard + Dark Mountains, Valhalla

Jediný zástupce euro-her. Ne že bych se tomuhle stylu her úplně vyhýbal, občas si rád nějaké to euro dám, nicméně pravda je, že nemám rád taková ta suchá, kde se dá vše spočítat a cílem je vlastně jen do toho co nejdéle čumět, abych ideálně optimalizoval svůj tah. Hrát tohle pak ještě s pár AP náchylnýma hráčema je fakt o nervy. U Champions of Midgard tohle většinou nenastává. Hra není tak složitá jako jiná eura (namátkově Tzolkin) z hlediska možností, tedy nad úvodní fází hry (workeplacement), není potřeba přemýšlet zase tolik. Hlavní věcí, díky které se tato hra odlišuje od suchých eur je ale fakt, že je zde kostkový souboj. A především ze soubojů získáváte vítězné body. Jasně, někoho mlže štvát, že ho kostky mohou pojet, ale pro mě je to právě tenhle prvek, který děla z průměrného workerplacementu skvělou hru. Hra má i pár dalších náhodných prvků (karty setkání např.), takže prostě vše si zde nespočítáte, nicméně náhodě rozhodně můžete jít naproti optimalizací své strategie. Co je potřeba zdůraznit jsou dvě rozšíření, která ke hře letos vyšla (Dark Mountains, Valhalla), která do hry přidala výrazné množství nových možností, zejména pak možnost managementu "mrtvých" kostek, a další skvělé prvky, které hru krásně doplňují, přitom zachovávají relativní jednoduchost. Hra je skvěle hratelná i ve 2, ve 3,4 super, s rožšířením je možost přizvat i pátého hráče. Možností co dělat, kam jít, s kým bojovat je potomfakt hafo. Do toho schopnosti hrdinů, hrdinské kostky, plníte questy, používáte runy, a hlavně, těšíte se na každý další boj, jestli tu svinskou potvoru sundáte, nebo si vás dá k večeři. Jedna z mých nejhranějších her poslední doby a pokaždé super zábava.

6. Robinson Crusoe: Adventures on the cursed island

Ultimátní coop na pustém ostrově, jehož hlavní devizou je atmosféra. Ve hře je cca 9 různých questů, jeden si na začátku vyberete, a musíte splnit daný úkol do určitého počtu kol. Každý quest vás v průběhu hry většinou nějaka ohrožuje, pojíždí (počasí, kanibalové, etc.). Do toho se snažíte co nejlépe přežívat na pustém ostrově, lovit jídlo, vylepšovat osadu, vyrábět nástroje, prohledávat ostrov. Scénáře jsou místy dost tuhé, a cesta za vítězstvím nebývá jednoduchá. Nejlepší na celé hře je její variabilita, de facto na každou akci jednak házíte kostkama, jednak si lížete z rozsáhlého balíku karet vlastně to, jak jakákaliv vaše činnost dopadla. Při průzkumu tak můžete narazit třeba na aligátora, při stavbě na vás může spadnout střecha, atd. Událostí je fakt velké množství a stát se může opravdu leccos. Což skvěle vytváří napětí a hutnou atsmoféru. Bez dobré kooperace se zde fakt výhry nedočkáte, nicméně tím že má každý své workery a každý tahá karty událostí, které se ho týkají, ve hře není tak výrazný nešvar kooperativních her, tj. že jeden hlavní hráč buzeruje ostatní a říká jim co mají dělat a kam maj jít. Za mě jednoznačně nejlepší coop co jsem hrál.

5. Kemet

Další zástupce oblíbených area kontrolů, Kemet patří jednoznačně k těm nejlepším. Vypíchnout je v první řadě potřeba krásné zpracování, včetně miniatur jednotek, které jsou dokonce obarveny jakýmsi shadem, a vypadají luxusně. Tematicky je hra zasazená do starověkého Egypta, kde soupeří o nadvládu místní božstva, z nichž jedno kontroluje každý hráč. Téma celkem neotřelé a příjemná změna oproti klasickým fantasy / sci-fi. Herně se jedná o celkem specifický primárně útočný area kontrol - zde se opravdu na nějaké betonování v základně nehraje, jediná cesta k vítězství vede přes neustálou řezničinu o lokace, na ztráty se příliš nehledí. Tedy pokud někam naběhnete s celou armádou, není až tak podstatné, že všichni zařvou, hlavně když to bohové ocení vítězným bodem. ˇUtok a kontrola lokací je to hlavní, z čeho se body sypou, při defenzivě většinou nic nezískáte. Dalším důležitým prvkem je individuální zlepšování vlastností vašich armád i ekonomiky, pomocí speciálních dílků. Jsou zde k dispozici např. dílky zvyšující sílu vaší armády, poskytující vám extra finanční příjem, ale i dílky propůjčující vám služby některého z monster. Výběr správných bonusů je velice důležitý a musíte mu přizpůsobit celou vaši strategii. Hra hodně rychle odsýpá, hráči se střídají po jedné akci, z kterých vybírají na herní desce svého boha, a velké průtahy jsem nikdy nezaznamenal. S novými hráči občas chvíli trvá, než se začne něco dít, protože nejsou zvyklí na to, že se v podobných hrách v takovém měřítku řeže hned od začátku. Hra je díky tomu ale skvěle dynamická, a pořád se něco děje. Obzvláště ke konci to pak bývá dost frenetické, získat poslední body je nejsložitější a jak se přiblížíte na dosah konce, ostatní vás nemilosrdně pojedou. Hra je dobře hratelná ve 3,4 i 5 hráčích, nejradši mám asi variantu 3 a 4, v 5 už to trvá malinko déle než přijdete na tah, a já bývám dost netrpělivý :). Ale pokud máte partu bez AP, problém není ani 5 lidí u stolu. Thumbs up! 

4. Cyclades

Další area control, tematicky zasazený do starověké řecké mytologie - Krakenové, Pegasové, Medusy a podobná havěť. Velmi specifický mechanismus, kdy dražíte v aukci přízeň jednotlivých bohů, přičemž na základě toho, kterého boha vydražíte, máte specifické akce ve svém kole. Kupříkladu s Poseidonem můžete hýbat svým loďstvem a bojovat na moři, stavět přístav, kupovat nové lodě. Cílem hry je postavení dvou metropolí, čehož lze dosáhnout různými způsoby. Vlastní stavbou, pomocí karet filosofů, nebo mojí neoblíbenější cestou - poctivým dobýváním. Ve hře máte možnost kontrolovat mytické bytosti, které vám přinášejí specifické výhody a schopnosti, jejichž využití není radno podceňovat. Ke hře existují dvě větší rozšíření - Hades a Titans, osobně hraji pouze s Hadesem, přináší do hry kromě jiného zejména možnost vydražit a hrát za Hadese, ve hře je tak více možností jak se řezat mezi sebou, což mám rád. Druhé rozšíření mě příliš neoslovilo, s Titány už je hra dost výrazně pozměněna, a dle mého spíše k horšímu. Tedy za mě základ + Hades. Hra příjemně odsýpá, do aukce se zapojují všichni, takže to není nuda, a tenhle mechanismus se ke hře dobře hodí a je celkem originální. Příjemná herní doba, hratelné ve 3-5, samozřejmě je zde lehký kingmaking, resp. hráč co se jako první začne blížit k zisku druhé metropole, to většinou pěkně schytá, ale o to více je potřeba plánovat dopředu a pečlivě sledovat ostatní + sledovat karty mytických bytostí, a v nejlepsím okamžitu to nakombit takm abyste ukončili hru bez šance ostatních na reakci. Jedna z nejlepších her žánru.

3. Libertalia

Nenápadná ale skvělá hra, pro všechny příznivce decentního svinění a mindgames. O co jde - každá partie má tři kola, každý hráč má na ruce 9  zpočátku stejných karet postav. Každá postava má různé schopnosti. Některá vám poskytne vítězné body, jiná zabíjí cizí postavy, jiná vám dá nějaký postih, ale když přežije dostatečnou dobu, získáte větší bonus atd. atd. Postav je opravdu velké množství (kolem 30), nejrůzněji se mezi sebou kombí, a vtip je především v tom kdy a jakou postavu zahrát, aby vám přinesla co největší benefit, a kdy si jí naopak pošetřit na jindy. Snažíte se v tomto směru i neustále odhadovat co udělají vaši soupeři, a občas je to opravdu velké psycho. Postava nerozhoduje jen o tom, kdy a jakou budete mít k dispozici schopnost, ale také o tom, jaký budete mít podíl na kořisti z loupežné výpravy, což je více než podstatné. Každou hru se hraje s obměněnou sestavou postav, s jiným rozložením pokladů, takže variabilita je zajištěna. Hra není příliš friendly pro analysis-paralysis hráče, kteří se snaží zoufale vymyslet všechny možné kombinace, které mohou nastat,a mohou se tak před vyložením karty solidně šprajcnout. Tohle lze vyřešit bohužel snad jen přesýpacími hodinami, u téhle hry bych je celkem doporučoval. Jinak je to ale skvělá zábava, u které po celou dobu silně tečou nervy - neustále se modlíte, aby vám někdo nesejmul skvělou postavu, co vám může přinést tunu bodů, když přežije, modlíte se aby na vás nevyšly z pokladu jen prokleté relikvie (negativní body), abyste nezprasili nějaké potenciální kombo, naopak chcete toho zprasit co nejvíce ostatním hráčům. Hra je pokaždé napínavá od začátku do konce, a ještě se mi nestalo, že by se u ní někdo skvěle nebavil. Vysvětlit efekty postav může být napoprvé náročnější, ale jakmile to všichni pochopí, už je to jen super rubačka. 

2. Blood Rage

Area kontrol + draft, to jsou hlavní mechaniky týhle pecky. Draft je esenciální, můžete při něm vytvořit super komba (včetně např. různých bonusů za to, že vám umírají válečníci), najmout si epické nestvůry do vaší armády, vylepšit vaše řadové vikingy, nabrat si questy k pozdějšímu splnění, bojové karty když půjde do tuhého atd. Po fázi draftu následuje fáze kdy se snažíte kontrolovat lokace a splnit questy. To je důležité pro zisk bonusů a vítězných bodů. Hra je zasazena do oblíbeného prostředí severské mytologie, atmosféru skvěle dotváří luxusní zpracování, v čele s epickými fugurkami nejrůznějších severských potvor - trollů, hadů, elfů a dalších. Musím zde uznat, že bez figurek by hra byla poloviční. Řežba, kdy proti sobě stojí třeba 5 vikingů, mořský had, obr a trol, stojí fakt za to, a ve hře o podobné situace není nouze. Boj o nadvládu nad územím je opravdu nelítostný, ale jen při správné kombinaci nadraftovaných karet a jejich použitím, můžete dosáhnout vítězství. Možností a různých komb, je ve hře spousta, a často jedna karta/kombo, které se zdálo v jedné hře šíleně přesílené, je v další hře nahrazeno kartou/kombem jiným. Hra je přitom poměrně snadno vysvětlitelná a uchopitelná, narozdíl třebva od Chaosu, je skvělá i ve 3 hráčích, lze jí doplnit i mini rozšířeními (Gods of Asgard a Mystics of Midgard) , kdy doporučuji hrát rovnou se všemi - ještě dále vybrušují skvělou hratelnost. Nelze než doporučit komukoliv, kdo má rád téma/area control/pořádnou řežbu/draft.  

1. Chaos in the old world

Jediným negativem téhle hry je její jistá vstupní náročnost. Za prvé potřebujete čtyři hráče. V menším počtu to prostě nefunguje jak má (v pěti to jde pokud máte rozšíření). Co je "horší" je fakt, že zde máte 4, (potažmo s rozšířením pět) rasy, která se každá hraje jinak, má jiné schopnosti, karty, jednotky a hlavně podmínky vítězství. Tedy není úplně jednoduché vysvětlit na začátku pravidla a kdo, jak a proč má hrát. Ne že by hra byla nějak extrémně pravidlově složitá, myslím, že je to pravidlově tak na úrovni Kemetu, Cyclades a podobných. Chaos je prostě spíše hra složitá na zahrání a ovládnutí. Pokud hrají tři hráči, co hru znají, a jeden, který vůbec netuší, která bije, nejenže ten dotyčný pravděpodobně dostane ošklivě na prdel, navíc k tomu často naruší vybalancovanost hry, a ovlivní tím výrazně výsledek ostatních. Což se samozřejmě dá říct o spoustě jiných her, podobně markantní je to třeba u GoT. Každopádně když tyto vstupní překážky překonáte budete odměneni opravdu nabušeným zážitkem, který máloco překoná. Každá strana konfliktu má různé taktiky, svinící karty, hrajete na jiné cíle, zároveň se snažíte znemožnit plnění cílů ostatním, hru silně ovlivňují i různé globální události, navíc s rozšířením můžete jednak hrát i za krysí národ, jednak do hry přináší nové karty pro každého boha, a zcela novou, ještě nakombenější sadu karet událostí. Hra přitom netrvá nijak dlouho, herní doba je okolo 1,5-2 hodin. Jen je prostě nutné tuhle hru zahrát vícekrát, aby do toho člověk pronikl. Po prvním zahrání není podle mě šance, a bohužel leckdo to může i částečně zatratit (například poté co ho totálně přejede nadržený Khorne). Ale opravdu stojí za to tomu dát vícero šancí, tahle hra si to fakt zaslouží, je to naprostý klenot AC žánru a podle mě dosud nejlepší hra E. Langa.

Honorable mentions 

Rex: Final Days of an Empire: 

Hra, která není vysoko v seznamu jen proto, že se k ní bohužel často nedostanu. Podobně jako Chaos vyžaduje delší vysvětlování a je složitější na správné zahrání. Navíc nejlepším počtem hráčů je 6 lidí, což se často na takto epickou hru dohromady nedá, k tomu herní doba bývá určitě přes 3 hodiny. Je to nicméně velká škoda opomenout tento klenot, protože je to epický area kontrol, taktéž se zcela asymetrickou hrou za různé národy, plus má skvěle zvládnutý prvek diplomacie, což je u AC her next level. Skvělá hra vycházející ještě ze stařičké Duny. Rozhodně doufám, že se k ní v brzké době zase dostanu.

Recently played

Kemet

Dungeon Quest

Clank!

Forbidden Stars

Champions of Midgard

The Lord of the Ice Garden

Kmotr: Impérium Corleonů

Dice Town

Noe

Tyrants of the Underdark

Sheriff of Nottingham

Vzhůru do Podzemí

Invaders

Citadela: Deluxe

Vzhůru do Podzemí

Myth - dojmy

Tak uz jsem se konecne dostali k zahrani...vlastnim KS verzi, takze cely popis se tyka ji...hrali jsme jednou volnou verzi, kdy jsme prolezli 2 tily s nejakym tim questem, a jednou jsme zkouseli slaughterfield mod, coz je takovy survive mod, spise na seznameni se s hratelnosti jednotlivych postav a jak se kombi jejich karty. Silenost pravidel tu asi nema cenu znova zminovat, proste oficialni pravidla zahodit, rovnou stahnout z BGG ta upravena a vzit si je k nejakemu gameplay videu. Pak se to da naucit myslim celkem slusne.

Co hru charakterizuje asi nejlip je slovo sandbox. S kickstarter verzi jsou moznosti asi nekonecne. Proste hra neni tak nalajnovana jako zanrove podobne kusy (napr. Descent), hlavni duraz je na to, ze si poskladate vlastni dobrodruzstvi, vyberete vlastni dilky, potvory, questy, poklady, predmety etc. - proste na co mate chut, to si nahazite do hry, a pustite se do toho. Samozrejme jsou zde pritomny i scenarove kampane podobne jako v Descentu, nebo pouze jednotlive questy, takze komu se nechce patlat s vlastnim dungeonem na miru, muze pouzit toto. Zatim nemohu posoudit, jake maji scenare kvalitu, ale podle zbezneho precteni vypadaji celkem zajimave. Dale je zde moznost vyse zmineneho slaughterfield modu, ktery ale doporucuji jen jako testovaci mod na vyzkouseni postav, po chvili vas bezhlave rezani potvor zacne nudit. Co se tyce postav, zkousel jsem zatim valecnika, maga, akolyta (mnich, paladin) a rangera, k dispozici je jeste krysa (assassin) a manik se sroubovakem co hazi pasti. Ten posledni je udajne dost nehratelny, nevim, nemohu posoudit, ale i kdyby, tak 5 postav je solidni porce. Vsechny se totiz hraji naprosto jinak. Samozrejme kazda postava ma svuj balik karet, ale k tomu jeste vetsinou svuj vlastni mechanismus, jak s kartami zachazi. Napr. valecnik ma rage, ktera zlepsuje vlastnosti utoku, mag jede hodne na ruzne aury a trvale efekty, ranger ma zase sipy, ktere musi pridavat do toulce aby mohl strilet, atd. Vsechny 4 postavy co jsem zkousel se proste hrali uplne jinak. Co je ale alfou a omegou je jejich spoluprace. Na tu je tu kladen velky duraz, kazda postava se hodi v urcitych situacich a jen jejich spravnym kombenim mate sanci uspet. Valecnik tak proste musi "tankovat" nepratele, zatimco mag podporuje tym aurami a obcas to splachne plosnym kouzlem, lucistnik uskakuje a strili z dalky, akolyta leci...pricemz vam urcite zabere par her, nez se do kazde postavy takrikajic dostanete, tj. prijdete na co ktera karta je a kdy je kterou kartu nejlepsi pouzit a s cim. Tim ze hraci vlastne hraji simultanne, je zde duraz na spolupraci vetsi nez v nekterych jinych coopech. Je proste nutne, aby vsichni byli tak nejak na stejne vlne, nikdo se nevrhnul po hlave do zbesilych utoku sam, protoze cim vice utocite, tim casteji se aktivuje Temnota, tj, nepratele, kteri po vas jdou. Tech je v KS edici opravdu nepreberne mnozstvi druhu, a boj predevsim s kapitany, mini bossy a bossy otestuje schopnosti vasi kooperace na maximum. Proste se jedna o takovy sandboxovy descnet, mozna bych se nebal to prirovnat i k takovemu deskovemu ekvivalentu draciho doupete. Nekomu treba nemusi vyhovovat to, ze zde neni vsechno presne nalajnovane, ja s tim problem nemam. Kdyz ma clovek pul hodiny, hodi si par monster + bosse na jeden tile a jede rubacku, kdyz je casu vic, da si scenar, nebo vic propojenych questu. Kdyz ma pravidelnou skupinu, muze si dat cele akty, kde si postupne vylepsuje vybaveni, ktere prenasi do dalsich casti, ziskava tituly atd.Proste moznosti je v te KS edici silene mnozstvi a dokud vas bude bavit mechanismus hry jako takovy, neni sance to asi ohrat.

Shrnuti:

Plusy ++++

• Variabilita postav, každá se hraje úplně jinak a má úplně jiný feeling
• Sandbox s obrovským množstvím možností
• Nutnost promyšlené kooperace a správného používání jednotlivých postav, jinak vás hra pravděpodobně dost semele
• Mechanismus managementu Temnoty a Threatu, čím silnější karty, tím rychleji aktivují nepřátele, čím více zabitých nepřátel, tím víc po vás jdou
• Management karet na ruce - tj. co kdy zahrát, co si pošetřit, kdy si schovat protiútoky, atd.
• Nádherné miniatury, škoda že neumím barvit lépe a rychleji 

Mínusy -----

• Pravidla !!! a bohužel nejen ta papírová, ale i popisy na kartách jsou často totálně zmatečné a nejasné. Je potřeba se připravit na to, že spoustu věcí asi budete hrát ze začátku úplně špatně, některé si budete muset domyslet, nebo upravit po svém. Naštěstí na BGG je tuna faqů a různých zodpovězených otázek, takže když budete trochu hledat, správný postup najdete...ale je to samozřejmě velký opruz.
• Někomu se nemusí líbit právě ta sandboxovost (krásné české slovo, ale nevím jak to jinak říct). Prostě kdo je zvyklý, že má všechno ve hře od začátku do konce nalajnované a jasně popsané, tady bude trochu nesvůj.
• Artwork - chápu, že ne každému třeba úplně sedne. Mně osobně nijak nevadí, ani mě nijak neoslňuje. Ilustrace na kartách mohly být určitě hezčí, jednotlivé tily se mi taky líbí více třeba v Descentu nebo Mice and Mystics, ale jinak s takovým více dětským pojetím ilustrací nemám problém. Jinak jak už jsem říkal, miniatury jsou nádherné, krabice taky.

Celkově zatím spokojenost, KS verze je opravdu nadupaná, a obsahu je snad až příliš, tj. všechno co je k dispozici se snad ani nedá zahrát  Kdo překousne obtíže s pravidly, a komu nevadí nutnost si hru trošku samostatně přizpůsobovat, ten se bude královsky bavit.

Pro každého, komu se líbila hra The Lord of the Ice Garden (viz níže) tak jako mě, knižní předloha této hry je nečekaně kvalitní, a za sebe mohu všem milovníkům fantasy jen doporučit.

Essen + Myth

Tak Essen 2014 je už nějaký ten týden za námi, sbírka se rozrostla o pár zajímavých krabic...a do toho všeho dorazil z kickstarteru Myth, taková menší krabička...takže né že by nebylo co hrát :)

1. Myth a jeho 150 figurek v kojenecké rakvi...když teď začnu barvit, za 5 let to mám...

2. The Lord of the Ice Garden - polský přírůstek, zatím se prokousávám pravidly, vypadá hodně solidně. 

3. Deus - euro/area kontrol, vzdáleně podobné 7 wonders, akorát pro mě osobně mnohem zábavnější.

4. Antike II - nová verze klasiky, v čem je lepší / hoší zatím netušim.

5. Dice Brewing - to fakt netuším co čekat :)

5. Meelee - celkem zábavný jednoduchý rychlofiller.

6. Onward to Venus - scifi steampunk od Wallace, zatím nehráno.

7. Realm of Wonder - jendoduchá hra, s krásnou grafikou, princip trochu podobný Talismanu.

8. Samurai Spirit - Netradiční coop od A. Bauzy, rychle odsýpající, jednoduchý, celkem vytuhlý. 

9. Strife: Legacy of the Eternals - výborná hra pro 2 s principem výběru z rolí.

10. The Ancient World - nová hra od autora Minutové Říše.

11. Trieste - již starší blafovací karetka pro přesně 3 hráče.