Dohráno

Po cca čtyř-měsíční vynucené herní pauze /hrůza/, jsem od prosince zase zahrál pár nových věcí:

Teotihuacan: City of Gods

Euro od autora Tzolkinu. Má to dost podobný feeling, nicméně vizuálně je to za mě celkem humus. A stavba pyramidy zde bohužel zdaleka není tak cool, jako otočné kolo z Tzolkinu. Herně mě to moc neoslovilo, ale samozřejmě tahle čistá eura nejsou můj preferovaný žánr, tedy těžko hodnotit. Mechanismus výběru akcí je celkem originální, ale herně je to takové suché, s nutností hodně dopředného plánování. Tzolkin se podle mě povedl lépe. 

Tapestry

Za mě vcelku průser. Někdo tuhle hru žere, minimálně stejně velká skupina si ale myslí to co já. Civilizační hra? Ani omylem. Spíše hodně náhodná haluz. Téma naprosto žádné, je to čistě mechanická záležitost. Grafický design taky nic extra - karty průměr, baráky nic moc a zcela zbytečné, mapa jednoduše hnusná. Prakticky nulová interakce, jen suché dojení bodů bez tématu, navíc nepochopitelně náhodné, kdy to jaká vám přijde kombinace národů/tapisérií, silně rozhoduje o tom, jaké máte šance na výhru. A to do suché mechanické hry patří, asi jako miniatury do Aktivit. Navíc to trvá děsně dlouho.  Za mě si dám vždy radši Scythe, z kterého sice nadšením nestříkám, ale oproti Tapestry je to úplně jinde. 

Res Arcana

Vlastně celkem příjemný menší engine building. Trošku zbytečné nalepené generické fantasy téma, ale opravdu krásné grafické provedení. Výhodou je značná variabilita, kdy mám problém akorát s tím, že to, jakou si vezmete postavu, značně určuje vaší strategii. Rozhodně doporučuji variantu draftování karet do balíku, bez této mechaniky se ze solidní strategické hry, stává náhodná haluz. Dále mi trochu vadí absence smysluplné interakce. Ve hře je sice možnost útoků, ty ale postrádají větší smysl, protože jsou příšerně neefektivní. Trochu se to pak zvrhává v to, že si každý něco buduje, nikdo se moc nestará o druhé, a na konci si sdělíte počet vítězných bodů. Optimální pro dva hráče, kdy zvládnete promýšlet svůj tah, i sledovat protivníka. 

Fate of the Elder Gods

Příjemné překvapení. Zpočátku je hra celkem suchá, postupně se ale rozjíždí, nabírá na intenzitě a především zábavnosti. Výborná je zejména interakce mezi hráči - např. formou prokletí, kdy sledujete souseda, a čekáte, až si vlastní akcí pod sebou podřeže větev. Je to takový mix různých žánrů - area kontrol, worker-placement, sem tam nějaké euro prvky, ale zároveň silný vliv kostek, různých kouzel, a dalších ameri-trash prvků. Možná to zní jako děsivá mixáž, ale kupodivu to funguje, a já se v každý hře dost bavil. 

Nemesis

Dojmy jsem shrnul v recenzi, poslední dobou moje nejhranější věc, a pořád supr zážitek. Pro mě osobně hra roku 2019. Ano je to dost náhodné, může to být místy frustrující, ale vždycky je u toho sranda od začátku do konce. A není moc her, co bych byl ochotný hrát takhle často, klidně i vícekrát za sebou, a furt se těšil na další partii. Tohle mám z poslední doby jen u Nemesis a Rootu. 

MourneQuest

Kooperativka, mechanikami silně připomínající Ghost Stories, bohužel o dost méně zábavná, kdy velkou část hry pouze nosíte suroviny sem a tam, a nějakou zábavu skýtá pouze finální boss fight. Miniatury roztomilé, graficky celkem pěkné, ale herně není žádný důvod tohle vůbec házet na stůl. 

The Artemis Project

Celkem zábavný worker-placement, bohužel ničím extra nevyčnívající. Naopak - na můj vkus příliš málo strategických možností, kdy ve výsledku všichni hrají tak nějak stejně, a není tam velká šance na nějaká pěkná komba a přehrání soupeřů. Rozhodně v tomhle žánru existují desítky mnohem lepších voleb. Viz. např. hned další hra.

Architects of the West Kingdom

Velice příjemný worker-placement, dobře hratelný ve všech počtech (včetně dvou a pravděpodobně i sólo), krátká herní doba, super kompaktní krabice, dostatek strategických možností, které hráče ale nijak nezahlcují, a tahy příjemně rychle odsýpají. Jediné negativum je pro mě někdy až příliš rychlý konec hry, což se dá upravit pomocí jednoduchých house rules. Skvělá originální mechanika zajímaní soupeřových workerů, která se stará i o docela solidní (na euro) míru interakce. 

Paladins of the West Kingdom

Výrazně komplexnější brácha výše uvedených Architektů. Bohužel za mě také výrazně nudnější. Nulová interakce, a takový brainwash, že vás po chvíli už absolutně nezajímá, co na druhém konci stolu dělá Franta. Tím, že se téměř vše děje na individuální desce hráče, místo společného plánu, je vám jakékoliv snažení ostatních fakt u řitě, a jen sedíte a čekáte na svůj tah. Ne že by systém hry byl špatný, nefungoval atd., takticky se celkem vyřádíte, ale bohužel defacto můžete hrát solo, zážitek se tím moc nezmění, vlastně možná bude lepší, protože eliminujete to čekání na ostatní. A ve více lidech se hra fakt dost táhne, na rozdíl od příjemných a rychlých Architektů. Za mě celkem zklamání. 

Everdell

Divukraj je opravdu krásná hra. Graficky a komponentově fakt top. Herně to není úplně nic extra objevného, ale vlivem zmiňovaného vizuálu, se to hraje velice příjemně. Někomu může vadit docela  solidní podíl náhody - když to někomu "chodí" lépe, moc s tím nenaděláte. Ale asi nikdo nečeká od téhle hry nějaké taktické orgie. 

Kvedlalové z Kvedlinburku

Děsivej název skrývá docela srandovní filer, ve které se snažíte tahat žetony z pytlíku /kotlíku/ v ideálním pořadí, tak aby vám kotlík nebouchl do ksichtu. Hra je sice veskrze založená jen na tom náhodném tahání žetonů, ale je to vlastně docela sranda. Hlavním elementem zábavnosti je klasický push your luck faktor, kdy skoro každé kolo řešíte zásadní dilema - jestli táhnout ještě ten jeden dílek a riskovat výbuch, a nebo být měkký a nechat svůj pytel být :).

Cthulhu Wars

Komplexně hodnotit moc nemůžu, mám za sebou jednu testovací a jednu ostrou hru. Area kontrol s obrovskými miniaturami, který se tváří, že na dobré zahrání bude trochu podobně složitý jako Chaos in the old world. S podobnou tendencí působit lehce cinknutě, při neznalosti hry. Pravidlově je to o dost jednodušší než Chaos, což je příjemné, hrací doba taky může být i okolo hodiny a půl, možná i méně. Jen kdyby ta krabice nebyla tak velká a těžká.

Obludárium

Další zástupce spíše výplňových her, který mě osobně moc neoslovil. Hlavní mechanikou je draft, který sice mám docela rád, ale pokud je ve hře jen to, přijde mi to trochu málo. A tady toho věru moc dalšího není. Navíc celé je to hodně náhodné, taktizovat nějak moc nelze, tedy vlastně jen draftujete a doufáte že ostatní pojedou na něco jiného než vy, a že v dalších kolech dojdou nějaké použitelné karty. 

Yggdrasil: Chronicles

Remake již poněkud omšelého bráchy Ghost Stories Yggdrasilu, který naštěstí přináší spoustu nových prvků, a neotřelý 3D herní plán. Ten na rozdíl od stromu v Divukraji, není jen tak pro srandu, ale je součástí hry. Herně se jedná opět o kooperativku, kde se snažíte zahánět monstra, aby se vám neprokousala až do Asgardu. Hra obsahuje i kampaň, s kterou jsem zatím neměl co do činění. Po jedné hře musím říct, že je to poměrně pěkně udělané, rozhodně oceňuji z mého pohledu více taktických možností, než v předchůdci, a tím o dsot zajímavější gameplay. 

Court of the Dead: Mourners Call

Obrovská hra, tedy především velikostí krabice. Herně je to vcelku nenáročný mix celé plejády mechanismů. Area control, draft, blind bidding, nějaké ty ameri-trash prvky, euro sběr surovin a posunů po stupnicích. Asi nejvíce připomíná Rising Sun, jen bez boje a za poloviční až třetinový čas. Po jedné hře těžko hodnotit, hra mě celkem bavila, a krátká herní doba je docela pozitivum. Na druhou stranu, těch mechanismů je tam možná až příliš, a absence opravdového boje a většího přetahování o lokace mi trochu chybí. Hra je také brutálně přeprodukovaná, je z ní cítit taková prvoplánová chuť zaujmout pěkným zpracováním. Uznávám, že i na mě to zafungovalo, zpracování (zejména KS verze) je jedno z nejkvalitnějších co jsem kdy viděl. Akorát se člověk nemůže zbavit dojmu, že s takovým lookem čekal něco herně přeci jen trochu epičtějšího. 

Kartografové

Super věc, moje první roll and write, a instantní obliba. Super je, že zahrajete v jakémkoliv počtu, i s totálními nehráči či bezmozky, a všichni se vždy dobře baví. Myslím že Kartografové jsou hra, co se neztratí nikdy a nikde, protože lze zahrát fakt za jakékoliv situace, navíc je super kompaktní a prakticky zadarmo. Nekup to.