Tainted Grail, aneb deskoherní gamebook

Polští chasníci z Awaken Realms evidentně nehodlají zpomalovat v chrlení stále nových obřích titulů. Po hutném Nemesis a This War of Mine, přistálo před časem na pultech obchodů hledání svatého grálu, v dnešní době už nepřekvapivě přeložené do češtiny, cestou Albi. 

Tainted Grail by se dal nejlépe přirovnat, jak uvedeno v titulce, k deskohernímu gamebooku. Kdo někdy hrál staré dobré gamebooky, při hraní Tainted grail jistě pocítí lehkou nostalgii. Ale protože je 21. století, a suchý gamebook by už asi nikoho neohromil, máte zde místo pouhého plitkého otáčení stránek knihy, k dispozici i nějaké ty další věcičky. Karty (spousty karet), mapu, desky hrdinů,  miniatury, kostky, žetony atd. prostě standardní nálož deskoherního materiálu ... a samozřejmě tu knihu taktéž. 

Jak to celé funguje - na začátku vyberete každý hrdinu (ne úplně tradičního), ocitnete se na mapě ostrova Avalon, tvořeného velkými (a nádherně provedenými) kartami. Jedna karta = jedna lokace. Nachází se zde bažiny, lesy, vesnice, hrady atd. atd. Přičemž najednou samozřejmě vidíte jen malou část ostrova. A je jen na vás, jakým způsobem ho budete odhalovat. Tedy - jisté mantinely samozřejmě máte. Ty jsou dány hlavní příběhovou linií, kterou se budete postupně prokousávat Na mapě, složené z jednotlivých karet, se odehrává vše podstatné. Prim hraje průzkum lokalit, k čemuž slouží právě velice tučná "kniha příběhů". V každé lokaci máte většinou na výběr z řady možností, co dělat, s kým promluvit, kam jít - vše je řízeno knihou. Vždy nalistujete a přečtete odkaz odpovídající dané situaci, následně pak často dostanete další možnosti, co si vybrat a jak postupovat. Samozřejmě na mapě neposouváte vždy jen hlavní příběhovou linii, ale často narazíte na různé vedlejší úkoly, události atd. Získané zkušenosti a "stavy" zapisujete od své přehledové karty. Často se vám stane, že se v nějakém úkolu posunete jen díky tomu, že jste něco potřebného splnili v minulosti (a nebo taky zjistíte, že jste v minulosti něco fatálně zazdili, a teď máte smůlu). Ani samotná hlavní příběhová linie není přísně lineární, a příběh se často různě větví, v závislosti na vašich předchozích akcích a rozhodnutích.

Ve hře ale samozřejmě jen nečtete knihu. Musíte se také starat o rozvoj a údržbu své postavy. Za zkušenosti získané kodrcáním po ostrově, vylepšujete jak své dovednosti, tak svůj balíček bojových a diplomatických karet. Vylepšování je esenciální - bez patřičného posílení, si vás každá potvora, o kterou ve hře zakopnete, namaže na chleba. Nehledě na fakt, že dostatečné úrovně schopností, jsou často potřebné ke splnění různých částí příběhu. 

Mezi další kratochvíle patří hledání jídla (jíst se musí i na bohulibém questu), předmětů (jako jsou zbraně, lektvary atp.), frekventní je boj s nestvůrami, či řešení diplomatických konfliktů. Důležitou součástí hry je také zapalování Menhirů. Ano Menhiry - takové drsně vypadající sochy, které ve hře slouží jako určité časovače. To abyste se jen tak v klídku nepoflakovali po ostrově s prstem v nose. Kdepak, čas vás vždycky trochu tlačí. Každé kolo totiž aktivní Menhiry zhasínají jak baterka od Vietnamce. A když nedej-Artuš úplně zhasnou, vaše postavy začnou velice rychle chřadnout a uhnívat. Proto je záhodno, mít vždy nějaký ten Menhir poblíž vás dostatečně aktivovaný, a plánovat dopředu, který aktivujete jako další. Také jen díky aktivaci dalších Menhirů, se můžete dostat na místa dosud nepoznaná, neboť vždy když nějaký nový Menhir podpálíte, odhalí se vám části mapy v jeho blízkém okolí. Naopak, pokud nějaký Menhir zhasne, lokace, které osvětloval, prostě dočasně opět zmizí. Aktivace Menhirů samozřejmě také něco stojí. Většinou je nutná přítomnost všech postav a zaplacení určitého obnosu surovin - energie, čárů, potravin,  nebo cenností. Na získání patřičných surovin se často zapotíte, a místy se ocitnete v silném časovém (es)pressu. 

Hra se hraje na kapitoly, kterých je celkem 15. Na začátku každé kapitoly dostanete určitý hlavní úkol, často např. tip kam jít. Cestou samozřejmě můžete různě odbočovat, plnit vedlejší úkoly apod. Po každé kapitole pak máte možnost hru uložit, abyste příště mohli bez problémů pokračovat, kde jste skončili. Nutno říci, že uložení funguje bez problémů, a hru je možno opětovně "načíst" během cca 5-10 minut. 

Zpracování všeho je excelentní, což je u Awaken Realms už tak nějak zvykem. Ilustrace nádhera, každý rozložený kus ostrova je radost objevovat. Všechny komponenty jsou kvalitní a hezky zpracované, oceňuji plastické destičky postav, ze kterých vám kostičky nikam neodskakují. 

Podstatnou kapitolou je atmosféra hry a příběh samotný. Zde rozhodně nečekejte žádné duhové jednorožce, či nějaké teenager fantasy, plné udatných rytířů, moudrých mágů a přitepleného heroismu. Kdepak, příběh je poměrně temný, místy drsný, s ničím a nikým se příliš nepáře. Což mám rád. Atmosféra ostrova je skvělá, vždy se těšíte zejména kam se posune hlavní příběhová linie, a když dokončíte další úkol, pocit zadostiučinění je výrazný.

Zde je ovšem potřeba adresovat první neduh hry. A tím je nutnost grindingu. Pro neznalé pojmu - jde o neustálé opakování jedné činnosti, za účelem zisku něčeho. V Tainted Grail zejména zisku surovin, bez nichž se delší dobu prostě neobejdete. Jídlo potřebujete stále, nikdy ho není dost. Bez dalších surovin zase nemůžete aktivovat neustále zhasínající Menhiry. Zkušenosti jsou zase často třeba ke zlepšení dovedností, bez jejichž náležité úrovně se nelze třeba posunout v hlavní příběhové linii. A tak jste tedy častěji než by bylo záhodno, nuceni lítat po mapě tam a zpět, a dělat neustále ty samé činnosti, abyste si nahrabali dostatek výše zmíněného. Chápu rozhořčení lidí, kteří hru hrají apriori kvůli příběhovému zážitku a atmosféře, a cokoliv navíc je pro ně spíše otravné. V některých pasážích těch činností "navíc" musíte udělat hodně.  Kolo často strávíte tím, že někde nasosáte magii, stáhnete nějakého medvěda na žrádlo, pak raději ještě jednoho do zásoby, a šlus. jdete na odpočinek. Pak zjistíte, že vám zhasíná poslední Menhir, takže následuje další kolo sběru surovin, abyste si mohli dovolit Menhir znovu na pár kol obnovit. Tím pádem na nějaké řešení vedlejších úkolů často nemáte moc čas a klidu, což je trochu škoda. Nemůžu vysloveně říct, že by mě uvedený grinding hru nějak extrémně znechucoval, ale faktem je, že jsem se občas přistihl, že bych už radši přestal lovit potvory, kvůli tomu jednomu chybějícímu bodu zkušenosti, a raději se v příběhu posunul dál. 

Boj je také trochu problematická záležitost. Je poměrně originálně zpracovaný, a vlastně dost zábavný. Bohužel se ale každý konflikt táhne jak mlha nad Avalonem, a celkově dost zpomaluje tempo hry. Což tolik nevadí při hře sólo, ale už ve dvou hráčích, se váš kolega začíná při boji vždy silně kousat nudou. Neumím si moc představit hrát hru ve více lidech, tam už to musí být peklo. Boje jsou taky poměrně tuhé, velice často musíte z boje utíkat jak spráskaní psi, protože si prostě neškrtnete, nebo boj ve výsledku vůbec nestojí za podstoupené oběti na životech či strachu. Hodně pomohou předměty, ale jejich kvalita dost kolísá, takže můžete mít ve výbavě jak poměrně silnou kombinaci, tak taky k ničemu odpad. Naopak si umím představit, že časem začne být hodně bojů tzv. o ničem, neboť vaše postavy budou už o tolik silnější, že některé potvory vykucháte prakticky instantně. 

Hra také není zrovna jednoduchá. Což je na jednu stranu v pořádku, příliš lehké hry neposkytující adekvátní výzvu, mě nebaví. Na stranu druhou, u podobné kampaňovité hry, které trvá spíše desítky hodin, není smrt a konec hry zrovna to, co byste nějak zvlášť ocenili. Samozřejmě, je zde nějaká možnost pokračovat i po smrti některé z postav, ale tato není neomezená. A začínat kampaň po 20 hodinách hry znova od začátku, to je asi poměrně frustrující záležitost. Bohužel v Avalonu se vám smrt nebo vážné zranění může přihodit poměrně snadno. Často jen tím, že si vyberete v knize příběhů špatnou možnost. Nebo někde nehodíte dostatečné číslo na kostce. Což je opět maličko frustrující. Docela se vyplatí ve hře příliš neriskovat, a když se vám něco nezdá, je dobré potlačit svou zvědavost, a nestrkat rypák všude a za každou cenu. Na druhou stranu - objevovat je potřeba, navíc je to ta nejzábavnější část hry. Proto zamrzí, že často tzv. objevíte velký kulový, jen vyplýtváte energii, abyste zjistili, že se nestalo vůbec nic, a vaše činnost nikam nevede. Nebo vede, ale až za dalších XX odehraných kapitol. Bohužel také suroviny spíše získáte výše zmíněním grindovaním předtištěných akcí a bojem, než moudrými rozhodnutími a statečnými činy v knize příběhů. Opět - škoda.

Nutnost neustálého řešení jiných činností ve hře je prostě celkově spíš na škodu, protože Tainted Grail září nejvíce právě po stránce atmosféry a příběhu. Jen díky tomu mu zatím rád odpouštím i výše uvedená hlušší místa, kdy musíte dokola lovit suroviny a aktivovat Menhiry. Příběh a objevování tajemství ostrova je prostě dostatečně motivující. Hlušších míst je škoda, asi to šlo nadesignovat trochu lépe. Možná by pomohly přímočařejší boje, méně "hluchých" voleb ve vedlejších questech (obzvláště frustrující jsou ty, kde zaplatíte XX surovin a nestane se vůbec nic), či jiný mechanismus časového pressu, než neustálé obnovování Menhirů. 

Sečteno podtrženo - hra není pro každého. Zamrzí nutnost grindu surovin, někdy neférová obtížnost, místy pomalejší odvíjení příběhu. Doporučil bych jí určitě hrát sólo, nebo maximálně ve dvou hráčích, právě z důvodu jisté zdlouhavosti některých pasáží. Nicméně já se u hry i po odehrání více než třetiny kampaně stále dost bavím, a vždy se těším na další kus dobrodružství. Chyby sice vnímám, ale nepřijdou mi zase tak drastické, abych na hru prozatím zanevřel. Líbí se mi zpracování, atmosféra, příběh, a nakonec i to grindování surovin mě povětšinou vlastně baví, byť se nemůžu zbavit pocitu, že by to šlo udělat nějak lépe.  

Pokud máte volné  zdlouhavé "coronavirové" večery, a chcete si užít pořádně atmosférickou hru se super příběhem, mohu Tainted Grail doporučit. Pokud ho srovnám například s podobně kampaňovitým Pánem Prstenů - Putování po Středozemi, TG vítězí. Herně a zejména příběhově. K dokonalosti mu ale i tak dost chybí. 

- Příběh - pěkně temný, se skvělou atmosférou, nelineární

- Odhalování ostrova je zábavné

- Nádherné a kvalitní zpracování všech komponent

- Smysluplný rozvoj postav

- Originální mechanismus boje a diplomacie

- Jednoduchý a fungující mechanismus uložení a načtení hry

- Nutnost neustálého lovení surovin a aktivace Menhirů hru uměle prodlužuje a místy nudí

- Hluchá místa v knize příběhů, která nikam nevedou

- Boje se někdy dost táhnou a zpomalují zbytečně hru

- Pravidla by mohla být lépe napsaná