Nejotravnější typy hráčů v. 2022

 

Kdysi jsem tu postoval o typech hráčů, kteří lezou každému na nervy. Rozhodl jsem se, dle inspirace z BGG článku, a dle vlastních zkušeností, sepsat novější pohled. Množství lidí, s kterými jsem kdy hrál nějakou deskovku, je totiž už poměrně slušné. A nutno říci, že jsem během hraní potkal už opravdu všemožné psychopatologické subtypy. Některé neduhy jsou spíše vtipné, některé extrémně otravné, některé jsou z kategorie „s tímhle člověkem už si nikdy nezahraju ani Prší“. Pojďme se na ně podívat. Aby to bylo ještě názornější, označím každou kategorii svým číselným hodnocením, mezinárodně uznávaným indexem NPD, neboli "napřesdržku" indexem. Kdy nejvyšší hodnota 5 znamená "rozbiju ti hubu a už tě tu víckrát nechci vidět", hodnota 1 pak něco ve smyslu "lezeš mi trochu na nervy, ale přežiju to", 2,3,4 jsou pak někdy mezi tím.

Cestovatel v čase - NPD index 3

Poslední dobou musím říct, že tuhle otravnou vlastnost pozoruju dost často, a leze mi na nervy čím dál více. Klasika - Franta hraje jak ponocný, každý tah promýšlí deset minut, přesto ale občas na něco zapomene. Místo toho, aby Franta jako normální člověk buď držel hubu, nebo si maximálně nahlas postěžoval na vlastní hloupost, místo toho stopne celou hru, aby zahlásil něco ve stylu "jééé sakra, já si zapomněl před hodinou vzít za moje vylepšení ten jeden extra zlaťák", a už si to jeho tlustá líná ruka hasí ke společnému banku s mincemi. Toto zní ještě úsměvně, ale kolikrát jde i o mnohem podstatnější věci, které třeba značně ovlivní průběh hry. A blbec Franta na nich prostě trvá. Samozřejmě, přístup u stolu k tomuto může být různý. Nejjednodušeji se jeví milého Frantu poslat někam s tím, že si na to  měl dávat pozor, když daná situace vyvstala. Bohužel tito extrémní cestovatelé v čase, jsou velice často značně urputní, s oblibou začnou argumentovat tím, že jsou nuceni hrát příliš rychle, že hru hrají poprvé a nezvládají vše sledovat, atd. atd., prostě všemožně brečí, jen aby jim bylo vyhověno. Vyměklejší herní skupina, které konflikt nechce eskalovat a vytvářet nepříjemnou atmosféru u stolu, většinou  raději ustoupí.  Bohužel, Frantové si na tuto benevolenci rychle a rádi zvykají, velice často se tak tyto situace během hry několikrát opakují. Extrémní jedinci trpící touto patologickou poruchou jsou schopni se s vámi hádat, že před 2 koly prohraný boj se musí opakovat, protože oni měli vlastně bonus +2 k útoku, který by jim boj vyhrál, a vše se musí vrátit. Jejich oblíbeným trikem jsou i tzv. kompenzace. Např. typu - jééé scheise, já zapomněl 3 kola po sobě vzít bonus z karty, tak já si teď za to vezmu něco jiného. Nebo z nedávné doby - jééé já jsem měl už před třemi koly mít ten bonus, který by mi umožnil postavit tyhle stavby, tak já už je jakoby mám postavené a tím pádem můžu už stavět tyhle lepší jednotky, kterýma tě teď zašlapu do prachu...zní to neuvěřitelně, ale zažil jsem. Rozhodně nejsem proti, když někdo něco sem tam přehlédne, stalo se to třeba před malou chvilkou, a je zcela evidentní, že to hru nijak neovlivní, aby nějakou zapomenutou akci hráč dodatečně provedl/změnil. Nehrajeme přece deskoherní extraligu. Ale musí to mít své logické hranice. Chápu, že to naštve, když člověk zapomene na bonus, který by mu potenciálně zásadně pomohl k vítězství, ale je potřeba se k tomu postavit jako chlap, přiznat si chybu, párkrát se plesknout přes ksicht, a jít dál. 

Striktní hráč / buzerant - NPD index 3

Těchto jedinců naštěstí moc není, ale vyskytují se. Nemá to nic společného s jejich sexuální orientací. Jejich revírem jsou pravidla, hlavním poznávacím znamením je, že s oblibou buzerují. Zahrajete něco ve špatném pořadí, přestože je to technicky vzato úplně jedno? Hned vás sjedou. Zapomeňte, že byste třeba něco, co jste před milisekundou zahráli, chtěli vrátit a znovu si rozmyslet. Tito dementní jedinci začnou okamžitě vykřikovat, že už je to zahrané, a pokud se ukáže, že špatně, ještě se vám s oblibou vysmějí. Opravdu silně otravná skupina hráčů, kteří dokáží hraní všem normálním lidem dost znepříjemnit. Jediné jejich pozitivum je, že zcela eliminují jedince z předchozí kategorie, jakýkoliv náznak cestování v čase prostě neexistuje. Mají také velice často v oblibě kecat vám do vaší hry, sdělovat vám, že kdyby jste to zahráli jinak a lépe, dostali byste o tolik a tolik bodů více apod.

Nedočkavci - NPD index 1

Tady jsem trochu guilty já osobně, byť to snad neženu do nějakých extrémů. Sem patří jedinci, kteří často prudí ostatní, aby jejich tah netrval věčně. Často mají i tendenci pomalejším hráčům do všeho kecat, sdělovat jim optimální tahy, a prostě jakkoliv všemožně prudit, aby dali najevo svojí otrávenost z toho, že se hra příliš vleče. Dyť je přece evidentní, jaký je zrovna ten správný tah, tak už ho k*rva zahraj, ať můžu hrát já. Jasně, pokud máte u stolu jedince, který vykazuje všechny známky analytické paralýzy, je potřeba ho trochu proplesknout. Extrémnější zástupci této skupiny ale dokážou hru značně znepříjemnit i relativně v normálním tempu hrajícím lidem. Pokud se potkají zástupci tohoto kmene, s výživnějším zástupcem kmene AP (viz níže), u nějakého pěkného eura, garantuju vám, že to dobře nedopadne.

Tupé hluché lamy - NPD index 2

Jedinci, co většinou pořádné deskovky moc nehrají, často jsou to spíše pravidelní hráči sraček typu Munchkin a BANG!, co se omylem ocitli na větší akci. Typickým znakem je, že i přes polopatické vysvětlení pravidel jich 80% vůbec nepoberou, a zbylých 20% poberou špatně. Přitom se celkem na nic během vysvětlování neptají. Jejich následný herní projev je pak na úrovni tříletého děcka po lobotomii. Kupodivu ve hře strašlivým způsobem rupnou, což je ale i tak často neodradí, aby příště dorazili znovu, se zcela stejnou úrovní vnímání.

Povýšení nehráči - NPD index 4

Kategorie, které by se měl každý deskovkář vyhnout, jak upír dřevěnému kůlu. Ne vždy to bohužel jde.  Jedná se o jedince, co deskovky nehrají, absolutně je nechápou, a bohužel jimi často pohrdají. Berou je jako stupidní zábavu pro děti a v pozdějším věku pro mentálně opožděné a v dětství zamrzlé dospělé. Rozumní dospělí si přece nebudou po večerech šmrdlat nějaké kostky. To přece nelze. Je nutné bavit se na úrovni. Tzn. jít se ožrat do hospody, nebo vést hluboké politicko-filosofické debaty nad sklenkou dobrého červeného. Nebo čumět na Netflix. Prostě přece kua nejsme žádné děti ne? Tento druh naštěstí postupně vymírá, jak se deskovky stávají čím dál populárnějším způsobem trávení volného času. Nicméně stále se najdou, v podobě často např. partnerek, které v lepším případě tuto zábavu tiše tolerují, v tom horším jí přímo při hře zesměšňují, a ze svého morálně výsostného postavení rozumného dospělého, na vás po celý večer čumí skrz prsty, a nevyhýbají se stupidním zesměšňujícím komentářům. Někdy v obzvláště slabé psychopatologické chvilce, si tito jedinci zahrají blahosklonně nějakou tu hru s vámi, jenom aby vám po celou dobu dávali ostentativně najevo svým povýšeným chování, o jak stupidní "zábavu" se jedná. V přítomnosti tohoto druhu je lepší poděkovat, sbalit hru, rychle vypadnout a už se nikdy nevrátit.

Analysis - paralysis - NPD index 3-5

Klasika každého podobného seznamu. Hráči, kteří přemýšlejí nezdravě dlouho, a to velice často i nad zdánlivě banálním tahem. Jejich toxicita roste přímo úměrně tomu, jak složitá hra se hraje, či jak moc lační po vítězství. Extrémní majitelé tohoto psychického postižení, jsou schopní pětkrát svůj tah zcela změnit, jen aby na jeho konci získali místo deseti bodů jedenáct. Nebo o jednu surovinu více. Nesmíte na ně většinou žádným způsobem tlačit, jinak začnou být agresivní nebo se rozbrečí. Nebo oboje. Vždyť oni tam ten jeden bod navíc prostě najdou, je to kruci jeden bod, je jedno že jich mají sto padesát, jsou o parník napřed přede všemi, nebo naopak o parník pozadu, důležité je prostě OPTIMALIZOVAT svůj tah, ať to stojí co to stojí  S těmito jedinci se často začínají stírat rozdíly mezi hrou a prací. Jeden dva kusy u stolu, dokáží naprosto rozdupat jakoukoliv zábavu a časové předpoklady pro danou hru. Z hodinového filleru vám tak v klídku udělají celovečerní očistec. Extrémní formy této mutace bez milosti umlátit krabicí.

Happy winner, angry looser - NPD index 5

Jedna z nejhorších skupin. Bohužel celkem rozšířená. Jedná se o jedince, kteří jsou velice soutěživí, bohužel často zapomínají, že stále pouze hrají hru, a ne souboj na život a na smrt. Pokud vítězí, jsou totálně vytlemení, často vám dávají sežrat, jak vás pěkně podrtili, ponížili. A pak to přijde. Přestane se dařit, převálcujete je jak malé děcko, v ten moment je oheň na střeše. Z machrujícího sebevědomého kokůtka, je rázem síru dštící ubrečenec, který typicky hru ani nedohraje, s tím, že už je to přece jedno, že je to jasné, tak co po něm jako chcete. Přece nebude sedět u stolu, když nemůže vyhrát, ne?! Vše následně podpoří sérií výmluv. Často je na vině samotná hra, která je samozřejmě najednou úplně debilní, rozbitá a už jí nebude nikdy hrát. Taky za to můžou ostatní hráči, kteří se na něj domluvili, nespravedlivě šli jen po něm, apod. Pokud tyto lidi náhodou donutíte hru dohrát, buďte si jistí, že vám ji zaručeně po všech stránkách znepříjemní. Budou jí různě sabotovat, kurvit atmosféru u stolu, neustále komentovat které prvky hry jsou špatně udělané atd., prostě hlavně aby si to vítězství neužil nikdo, když ho nemůžou mít oni. Je to velice nešťastná skupina, protože kupodivu hrají často a rádi, ale prakticky nelze si s nimi žádnou hru vyjma kooperativních užít.

Crying baby - NPD index 3

Ubrečenci. Takto postižení jedinci mají za sebou zřejmě nejedno životní trauma, která při hraní vyplouvají na povrch z podvědomí. Jejich typickou reakcí na jakýkoliv malý nezdar ve hře, je čistokrevný brekot. Často fňukají už u pouhých banalit. Přiblížíte vaší armádu jejich území? Už začínají natahovat, že jste na ně zasedlí. Obsadíte jim políčko, které chtěli? Vodopád slz, že je naschvál pojíždíte, i když je na mapě dalších deset podobně dobrých variant. Jsou schopní i po hodině se vracet s brekotem k tomu, že jste jim na začátku hry ukradli jednu surovinu. Nedej bože, když je poté někdo začne opravdu likvidovat, opravdu pojíždět. Nutno říci, že si ostatní hráči u stolu, z důvodu obavy o psychický meltdown daného jedince, raději nějakou agresi vůči nim rozmyslí. Což ale samozřejmě výrazně kazí herní zážitek a vyvolává mizernou atmosféru. Navíc to ubrečence utvrzuje v tom, že jejich "strategie" funguje, a do dalších her je tak dobré ji zopakovat, a raději už preventivně brečet pořád.

Otravný diplomat - NPD index 2

Specifická kategorie. Tito jedinci se vyznačují tím, že mají utkvělou představu, že diplomacie patří do všech her. A to bohužel nejen do těch, kde je přímo součástí herních mechanismů. Jsou schopní začínat diplomatická jednání a ovlivňování soupeřů i při suchém počítacím euru. Prostě při jakékoliv hře neustále do někoho něco hustí, mají pocit, že bez toho to nejde, a že je to to co z nich dělá "dobré" hráče. Nejvíce se to samozřejmě projevuje v různých válečných hrách, area controlech, apod. kde rozjíždějí nemilosrdný kolotoč intrik, neustále zejména slabší/pomalejší hráče k něčemu nabádají, aby udělali něco zaručeně výhodného, co se ale úplně náhodou pak ukáže, že je výhodné zejména pro ně samotné. Na silné soupeře se potom neustále snaží všechny poštvat, upozorňují, jak je potřeba zredukovat ostatní, a to i v situacích, kdy zcela očividně jsou oni tím, kdo je nejvíce napřed. Jistě chápu, že do některých her tohle patří, ale i v takových to lze dělat ne tak apriori vyčůraně. A ve spoustě her je tohle jednání vysloveně iritující.

Pomstychtiví - NPD index 2

Častý upgrade angry looserů nebo ubrečenců. U všech, kterým až nezdravě patologicky záleží na vítězství, se může vyskytnout tento syndrom. Tito jedinci si vzpomínku na různá příkoří ve hře přenášejí i do dalších her, a to i po značně dlouhou dobu. Prostě se vám chtějí pomstít. Často to může být i po nějaké prkotině, zaútočíte jim na jedno okrajové území, v ten moment začnou vidět rudě, vrhnou na vás hordy svých armád, klidně zcela bez logické úvahy, hlavně že se pomstí. Pokud je v jejich očích pojedete vícekrát, začnou na vás být vysazení do budoucna prakticky ve všech hrách, přičemž pak vznikají komické situace, kdy vám daní jedinci dělají úplně zbytečné naschvály, aniž by ostatní u stolu (neobeznámení s psychopatologií daného jedince) chápali co se děje. Otravnost tohoto jevu může být různá, častěji je to spíše úsměvné, ale někdy to může začít celkem vadit, když tyto jedince více než vítězství ve hře, zajímá hlavně váš neúspěch, a tomu podřizují celý herní styl.

Extrémní nice guy  - NPD index 2

Bohužel také značně otravná skupina. Silně nevhodná na konfliktní hry, které většinou daný jedinec rozbíjí tím, že tzv. nechce nikoho naštvat. Tito lidé většinou hrají strašně opatrně, typicky se značnou analytickou paralýzou, snadno se nechají ovlivnit otravnými diplomaty, či jinými alfa hráči, kteří je s oblibou zneužívají ke svým cílům, neboť tuší slabý článek. Na Cestovatele časem jsou samozřejmě také strašně nice, tzn. pokud jedinec chce vrátit pět kol zpět, hlasují všema deseti pro, přece omyly se stávají a musíme být na sebe hodní a tolerantní. Raději zahodí možnost vyhrát, nebo získat dobré bodové zisky, pokud by to znamenalo někoho naštvat. Pokud vedle nich sedí crying baby, velice často spolu tito kooperují, neboť jako nice guy přece tomu ubrečenému chudákovi nebudete dál ubližovat, když už mu všichni tolik ublížili. Naopak, poskytnete mu třeba své suroviny, uvolníte území, ať se chudák trochu zvedne. Jsou to lidé, které chcete mít v životě, ale hrát s nimi už taková paráda není.

Cheater - NPD index 5

Naštěstí vzácné, klasický cheater, tedy takový co podvádí ostentativně, např. že si přidává více bodů, to jsem asi nikdy neviděl. Horší to je s takovými těmi nenápadnými, kdy často lze polemizovat, zda šlo jen o nešťastný omyl, nebo o jako omyl se tvářící podvod. Těžko říci, rozhodně je ale třeba mít se na pozoru, pokud se tyto "omyly", stávají příliš často. Bohužel člověk u spousty her (zejména eura), nemá moc možnost kontrolovat ostatní, zda všechno proběhlo správně. Myslím, že nejčastějším zástupcem této kategorie jsou salty looseři, kteří tak strašně potřebují vyhrát, že v momentě, kdy se jím nedaří, si sem tam nějakým tím podvůdkem pomůžou. Chybí mi zlaťák na zaplacení něčeho co potřebuju? Nevadí, naházím to tam a nikdo si toho nevšimne. Typicky jsou tito jedinci naštvaní, jejich tahy probíhají rychle, nikomu u stolu nic nevysvětlují. Částečně je to proto, že jsou opravdu naštvaní, částečně se ale tímto stylem snaží zakrýt různé pochybné machinace. 

Je jasné, že se člověk tak trochu může najít ve více těchto kategoriích. Obecně pokud do některé patříte, ale je to jen trochu a třeba jen občas, je to spíš sranda. Bohužel poznal jsem hráče, kterým by jejich psycholog (pokud nějakého mají), hraní deskovek asi nedoporučil, neboť se při něm celkem dobře demaskují nejrůznější psycho-patologické odchylky. Někdy bohužel poměrně výrazně. Proto si važte všech normálních hráčů ve vašem okolí, i když třeba občas nemají den a koušou trochu hůře porážku.