Deskoherní desatero

1) nechovej se jako idiot - naprostý základ. Ostatní klidně přeskočte, tohle je alfa a omega. Nikdo nemá rád, když je u her blbá atmoséféra, někdo se rozčiluje, brečí, v extrémním případě fyzicky útočí (nečekané, ale zažil jsem :). Pokud nervově nezvládáte porážky, hrajte kooperačky. A nebo nehrajte  vůbec. Zkuste konzultovat svého psychologa, uvidíte co vám doporučí. Jasně, někdy dostanete ve hře takový náklep, že frustrace může vybublat na povrch, a to i u klidnějších jedinců. Znakem dobrého hráče (a obecně vyrovnané lidské bytosti) nicméně je, že celou situaci nějak rozdýchá. S vědomím, že nejde o život. Zanadávat si je samozřejmě v pohodě, komu pomáhá něco roztřískat, do toho, jen prostím začněte svým majetkem, ne hrou.  Ale vše v rámci nějakých mezí. Hlavně není dobré svým následným chováním kazit zbytek hry ostatním, přestože byste jim nejraději propíchali oční bulvy zrezlým hřebíkem.

2) nehraj hry, co nejsou pro tebe - někdo prostě pojížděcí hry psychicky nezvládne. Někdo nezvládne hardcore euro. Pokud to dotyčný ví, a stejně k těmto hrám usedne, aby následně byl při hře zpruzený jak hajzlbába na Smícháči, a po hře měl rozsáhlý monolog o tom, jaká to byla děsná hovadina, je to na celkové proplesknutí. Je dobré si před hrou alespoň obecně zjistit o čem to je, jak je to náročné, a jestli je to pro mě. A pokud do toho už jednou jdu, tak pak se kousnu a nenadávám, i když třeba zjistím, že můj šálek čaje to není. 

3) hodnoť opatrně - Navazuje na předchozí. S hodnocením hry (stejně jako lidí),  je podle mě dobré být opatrný. Jasně, člověk občas zahraje něco, o čem toho moc neví, a pak zjistí, že to absolutně není pro něj. Nebo i obecně dobrá hra, se prostě nemusí vždy povést, trefit se do vkusu skupiny atd. Je tu prostě hodně proměnných. Spousta naprosto skvělých her třeba není dobrá na první zahrání. Ale je znakem absolutního vidláka, když hned během partie (a té první především), začnete hru totálně "jebat", a po hře na ní nenecháte meepla suchého.  Berte v potaz, že někomu se ta příšerná nehratelná obludnost  třeba líbí (i když nemůžete za boha pochopit proč ) A někdo si dal tu práci, že hru koupil, naučil se jí, snažil se vám jí tupcům vysvětlit. A odměnou mu za to je, že mu vmetete do ksichtu, jaká je to srajda, jako by snad dotyčný tu hru designoval. Nevidlácké možnosti hodnocení? Tak třeba - "Ehm, bylo to zajímavé, ale asi to není pro mě". "Má to zajímavé prvky, ale něco mi na tom nesedělo". "Nebylo to špatné, možná bych to ještě někdy zkusil". Nevadí, že máte chuť tu krabici rozšlapat, pomočit, polít benzínem a podpálit. Zkuste pro jednou trochu empatie, pokud tušíte, co to slovo znamená. Samozřejmě, pokud sám majitel začne s tím, že nikdy nehrál větší srajdu, můžete se opatrně přidat k deskohernímu pogromu. Ale nezřídka se stává, že právě vlivem vynaloženého úsilí, má majitel nasazené velké růžové brýle, a prostě na hru kouká značně nekriticky. Nechte ho v tom. Nikdo vás koneckonců nenutí hrát to znova.

4) zkus nebýt hráč ze seznamu - před časem jsem psal o nejhorších typech hráčů. Zkus nepatřit do žádné z kategorií, a všichni u stolu s tebou budou spokojení. A když už do nějaké té kategorie patříš, bojuj s tím! Navyš dávkování svých léků. Medituj. Cokoliv co pomůže.

5) ohleduplné chování ke hrám - jsou psychopati, kteří by byli nejraději, kdyby všichni, kdo se jen přiblíží k jejich milované hře, měli kompletní protichemický oblek. Jídlo a pití pak nejblíže v perimetru sto metrů od stolu. To je samozřejmě extrém, na druhou stranu, rozdělat si nad právě připravenou hrou kompletní bufet, taky není úplně ok. A pití na stole - byl jsem již vícekrát svědkem podlití hry různými tekutinami, a není to nic moc. Tedy ideálně raut si dát mezi hrami, při hře nějaký bezpečný  snack, pití položit někam, kde to o minutu později nerozmáznu přes celý stůl.

6) klid při vysvětlování pravidel - kdo někdy něco vysvětloval, obzvláště složitější kusy, které třeba nikdy předtím nehrál, ví, že to je někdy celkem náročná záležitost. A pokud vám u  toho část lidí úplně chrápe, druhá vede small talk o životě (fuck off), a třetí dožírá sváču, příliš vám to situaci neulehčí. Je dobré, když se při pravidlech všichni soustředí, a nikdo do toho neremcá. Taky je fajn, nemít tisíc otázek na pravidla, už po první minutě vysvětlování. Protože k většině dotazů se vysvětlující stejně dostane, jen mu tím narušujete kontinuitu a strukturu vysvětlování. Pokud samozřejmě nějakou má. Čímž se dostáváme k dalšímu bodu.

7) strukturované vysvětlování pravidel - jasně, ne každému to jde stejně dobře. Také hodně záleží, zda už máte se hrou nějaké zkušenosti, a třeba jste jí vysvětlovali opakovaně, nebo je to vaše první hra a první její vysvětlování. Pak samozřejmě něco jiného je vysvětlit COIN hru, a něco jiného karetní filer. Přesto, u všeho se dá postupovat tak nějak logicky. Z mého pohledu ideálně nejdříve cíl hry - podmínky vítězství, následované tím, jak probíhá herní kolo. Nejhorší je, začít někde odprostřed, skákat z jednoho na druhé, pak je v tom totální NHL, vysvětlování se táhne, pozornost lidí upadá, množí se chaotické otázky, rozhovory o životě, a to nikdo nechce. 

8) hra se hraje, i když nehraješ - pokud někdo v průběhu hry neustále čumí do mobilu, kouká u toho na seriál, telefonuje, baví se o životě (!),  nebo masturbuje pod stolem, všechno jsou to aktivity, které je lepší dělat, když nejste součástí hry. Pokud má hra extrémní prostoje, samozřejmě chápu, že lze dělat určitý multitasking (ne u všeho ehm), nicméně to se zase tak často nestává, a spíše to obecně vede k rušení atmosféry u stolu.

9) nekopej zbytečně do mrtvoly - řada her je poměrně výrazně konfliktních. Jeden z důvodů, proč jsou tyhle hry tak zábavné, je sledování utrpení a neštěstí druhého. Potud v pořádku. Pokud ale nějaký chudák dostává extrémní čočku, evidentně je pozadu, příliš si hru neužívá, a nějaký blbec mu zcela zbytečně ještě přidá, je to opět na facku. Něco jiného je, pokud to herně dává smysl, a takové svačení vám přinese extra body/šanci na výhru. Nějaké extra vysmívání se někomu, komu se nedaří, také nemusí být vždy zrovna základem dobré akce, a ukazuje to opět na váš akutní  nedostatek té věci od "E". Ne každý to prostě nese stejně dobře. Je dobré nejdřív trošku osondovat, jak se člověk cítí. Pokud si dělá srandu sám ze sebe, pak je to v pohodě, a klidně mu přisaďte. Jinak je ale opět lepší jistá ohleduplnost.

10) umožni hru férově dohrát - zdá se to jako jasná věc, ale je tím myšleno více faktorů. Samozřejmě lidé, co v půlce hry odchází, s tím, že musí domů / na oběd / za babičkou / do kina / nebaví je to - zaslouží vyvěsit za genitál do průvanu. Také hráči, kterým se nedaří, dostali čočku, ví, že už nejsou aspiranti na výhru, ani na dobré umístění, je dobré, když se prostě kousnou, a normálně pokračují ve hře, s tím že se dál snaží. Nejhorší, co můžete udělat, je začít dělat blbosti, iracionální tahy, např. se vrhat do zcela nesmyslných útoků, prostě celkově dávat najevo, že už je vám to úplně u řitě.

11) přečti si znova bod 1) a zbytek moc neřeš :)