Dohráno

Battle for Rokugan

Nelítostný čistý area control, kde si jdete po krku od prvního do posledního tahu. Lze zde poměrně účinně blafovat, zařezávat ostatní, a tak vůbec celkově to není pro slabší povahy. V malém balení se každopádně nachází hra, která celkem klame tělem. Rozhodně to není žádná výplňovka, ale regulerní celovečerní záležitost, s odpovídající herní dobou. Design je tedy těžce vykradený z Rising Sun (porovnejte si fotky z obou her - barevné schéma je prakticky identické), ale co už. Samozřejmě nemáte zde k dispozici plejádu epických plastových figurek, ale pouze lehce shitózní kartonové žetony. Zase je ale vše za velice příjemnou cenu, a nepotřebujete dvě krosny, abyste hru dotáhli na herní seanci. Pokud je chuť na čistou teritoriální řežbu, bez jiných zbytečných rozptylujících faktorů, je tenhle kousek podle mě skvělou volbou. A to říkám při plném vědomí toho, jak jsem v první hře dostal totálně přes držku. 

Chaos in the old world

Dovolil jsem si trochu oprášit klasiku, a vlastně poprvé zkusit zahrát hru s kartami z rozšíření. To se ukázalo jako dost špatný nápad. Hra byla značně podivná - bohužel se dostavil klasický syndrom první hry Chaosu s nováčky, kdy nikdo netušil moc co se děje, a tak vyhrál Khorne. Nové karty tomuhle taky moc nepomohly, protože je s nimi hra jednoznačně složitější na zahrání. A už vůbec nikdo neocenil nové a značně pojíždějící karty událostí, které byly tak nešťastně namíchané, že značně šikanovaly zejména tři ostatní nešťastná božstva chaosu. Takový Slaneesh z toho byl tak hotový, že neměl za celou hru jediný dial advancement. Tahle hra prostě není beginner friendly, a začínat rozšířením je blbost. 

Scythe

Také došlo na tuhle euro závařovnu mozků. Ach, ten artwork, udělat podle něj hru bylo opravdu geniální. Furt mě u toho sice mrzí, že je to spíše simulátor farmení, než pořádná bitka, ale herně to není vůbec špatné, a vcelku chápu značnou popularitu, kterou si hra získala.  

Typy hráčů

Za dobu co hraji deskovky, už jsem poznal celkem velké množství různých hráčů. A často se mezi nimi vyskytují určité stereotypy, zejména ty negativní. 

Velice inspirativní jsou třeba tyto dva články: 

10 types of annoying boardgamers

10 types of people who ruin board game night

Doporučuji přečíst, myslím, že jsem už potkal (bohužel) minimálně jednoho hráče od každého typu.  Snad kromě vyloženého cheatera. Myslím, že každý se v nějaké té kategorii sám najde, resp. myslím že se každý najde ve více kategoriích najednou. Já se vidím minimálně ve třech, ale snažím se s tím bojovat :)

Určitě jsem občas trochu snob, tj. někdo kdo určitými hrami pohrdá, a je schopný říct někomu, že zná tři lepší varianty jeho oblíbené hry, nebo že některé hry jsou už pro mě prostě špatné/zastaralé. Bohužel to trochu přichází s množstvím odehraných her a délkou hraní. Na druhou stranu to mám snad ještě celkem pod kontrolou, a když je vhodná situace, zahraju si cokoliv, i tu Agricolu.
Občas mám tendence být "commander", tj. ten co říká ostatním co by měli udělat, co by neměli přehlédnout, souvisí to s tím, že často vysvětluji pravidla, tak mám pocit, že musím ostatní trochu popostrčit, aby neudělali nějakou blbost a nevymlouvali se na to že "to nevěděli". Ale tohle kecání do hry už jsem dost omezil.
Nejhorší typ co mě charakterizuje je v komentářích pod prvním článkem - The Rusher. Bohužel strašně mě iritují nekonečné tahy soupeřů, promýšlení každé situace, která může nastat. AP hráče mám chuť zastřelit, a když mám den, prudím každého u stolu, ať hraje rychleji. Samozřejmě u těžkých AP hráčů je to omluvitelné, ale často mě iritují už jen lidi co prostě jen o trochu déle přemýšlí. Osobně raději udělám nějaké uspěchanější rozhodnutí, než abych seděl a deset minut koukal na stůl. To se mi stává jen v extra důležitých částech hry, když jde třeba o vítězství.  Jo a dlouhé vysvětlování a nepřipravenost pravidel mě doslova zabíjí.
V jiné kategorii jsem se moc nenašel, ale třeba by to někdo ze spoluhráčů viděl jinak :D.

Clank!, aneb když lakomství zabíjí

Ve hře Clank zakusíte, jak se asi cítil Bimbo Šourek v Hobitovi, když navštívil poprvé Osamělou horu. Po hlavě se vrháte do neznámého dungeonu plného pokladů, který by byl v celku fajn, nebýt toho, že v něm chrápe drak. A tento drak rozhodně nepatří k veganům, vegetariánům a podobné psychopatologické sortě. Čerstvým steakem z dobrodruha rozhodně nepohrdne. Vaší snahou je proto nabrat co nejvíce pokladů a jiných cenných věciček, a pokud možno zdrhnout pryč včas, než vás drak ochutná. 

Základním mechanismem hry je deckbuilding. Pokud přestáváte po téhle poznámce číst, nedivím se vám, osobně tuhle provařenou mechaniku také nevyhledávám, ovšem zde se rozhodně nejedná o tisící variaci na epicky nudný Dominion (brr). Balík sice stavíte a vylepšujete celkem standardně, ale k tomu se pohybujete po herním plánu, kde se snažíte urvat si pro sebe to nejlepší. Některé karty a situace navíc přidávají tzv. clank...tematicky to znamená, že děláte bordel, což upozorňuje draka na vaší přítomnost. Když se pak drak probere, čím větší bordel vaše postava natropila, tím větší máte pravděpodobnost, že vás drak kousne. Za každý clank totiž odevzdáte jednu svojí barevnou kostičku. No a když se drak probere, tahá se předepsaný počet kostiček z dračího šourku (pytle). Pokud je vytažena ta vaše, máte smůlu, počítá se vám jako zranění. V průběhu hry je logicky kostek v pytli čím dál více, a také se jich čím dál více tahá, jak postupně drakovi dochází nervy s vaší přítomností u něho doma. Je zde tedy výrazně zastoupen i push your luck mechanismus, kdy na jednu stranu chce člověk nahrabat co nejvíce pokladů, trofejí, zlata atd. (ty nejlepší věci jsou samozřejmě nejhlouběji), na druhou stranu je potřeba myslet i na zadní vrátka, a nenechat se příliš unést vidinou bohatství. Když totiž vaše postava zemře ve spodní polovině dungeonu, máte smůlu, žádné body se vám nepočítají, a automaticky prohráváte. V horní polovině zemřít můžete, body se vám započítají, nicméně nedostanete motivační bonus za opuštění dungeonu po svých. Ten činí dvacet vítězných bodů, což není málo. Poté co opustí dungeon první postava (ať už po svých, nebo v pytli na mrtvoly), spustí se časovač, a hra výrazně nabírá na tempu. Drak začne žrát ostatní přeživší 1x každé kolo, navíc se i zvyšuje počet kostek, které tahá. A aby toho nebylo málo, po dalších pár kolech všichni, kdo nevylezou ven, automaticky umírají. Tohle je velice dobrý mechanismus, kdy i pokud nemáte štěstí a hra vás předčasně zařízne, nemusíte dlouho jen sedět a čumět do zdi, ale se škodolibým potěšením fandíte drakovi, sledujíc, jak kouše ostatní přeživší. Opustit podzemí dobrovolně jako první může být výhoda, na druhou stranu - pokud nevychytáte správný moment a vypadnete ven příliš brzy, můžete se zbytečně připravit o bodový zisk, a jen smutně sledujete, jak se ostatní ještě v klidu pakují. Tenhle push your luck mechanismus dodává hře pořádnou šťávu, a zejména ke konci hry to začíná být dosti intenzivní a vypjaté. Momenty, kdy se hráč obtěžkaný poklady, s posledními dvěma životy plazí k východu, a jen se modlí, aby ho drak ještě chvíli ušetřil, a přišly mu ty vytoužené karty na pohyb, patří k tomu nejlepšímu co hra nabízí. 

Při stavbě balíku je potřeba myslet na více aspektů. Zpočátku jdete po kartách, které vám umožní lepší a dražší nákupy, rychlejší pohyb po podzemí. V druhé polovině hry je už ale třeba zaměřit se na karty s vítěznými body, které vám sice balík plevelí, ale zase výrazně přispívají k vaší šanci na výhru. V nabídce je opravdu velké množství nejrůznějších karet, jednak vždy tři základní - jedna na pohyb, jedna na boj a jedna na vítězné body. Dalších šest karet nabídky se již tahá náhodně, a je zde kombinace všeho možného: Karty na lepší nákup, karty k rychlejšímu pohybu, karty zvyšující bojovou sílu, což se hodí při procházení z jedné místnosti do druhé, nebo zabíjení potvor. Ty reprezentují červené karty, přičemž monstra v nabídce můžete ve svém kole zabít, a obdržet tak nějaký pěkný (většinou finanční) bonus. Dále zde máte jednorázové artefakty, například teleport do sousední místnosti, apod. Výběr je celkem velký, za jednu hru projdete tak okolo třetiny balíku, tedy zase tak rychle se karty neokoukají. Všechny jejich efekty jsou většinou jednoduché a použití naprosto intuitivní. Nutno podotknout, že občas jsou některé evidentně silnější než jiné (myslím poměrem výkon/cena), což může znamenat trochu výhodu, pokud některou takovou otočíte zrovna ve vašem tahu. Nicméně jedna silnější karta zase tak moc neznamená, pokud nemáte kliku pořád, hru vám to nevyhraje.  Jediné co trochu zamrzí, jsou opravdu velice omezené možnosti, jak tzv. odplevelit balík, tedy zbavit se karet, které  máte od počátku, nebo se vám prostě už nehodí. Karet co vám takovou editaci balíku umožní je opravdu málo, když vám pak ke konci hry přijdou na ruku třeba tři základní "burgle" karty, trochu to naštve. Jiné DB hry měly toto lépe vychytané.

Samozřejmě o štěstí je ale hra především. Ať už při nákupu karet, při tahání kostek draka, nebo při otáčení pokladů na herním plánu. Ale asi každému je předem jasné, že zde o žádné taktické orgie nepůjde. Hlavní je rychlá a přímočará hratelnost, které se vám zde dostane vrchovatě. Hra je odehrána vždy maximálně do hodiny, a je to taková příjemně odpočinková záležitost. Hratelná je dobře i ve dvou, ve třech i čtyřech bez problémů, prodlevy mezi koly nejsou nijak drastické, a ve čtyřech se hra významně nezpomaluje, pokud tedy nemáte tu čest s AP výrazně pozitivním jedincem. 

Celá hra je stylizována ve fantasy-parodickém stylu, něco na způsob Dungeon Fightera nebo Munchkinu. Zpracování asi není moc co vytknout, vše plní svojí funkci jak má, ne že by esteticky hra nějak vyčnívala, ale rozhodně nijak neurazí. Herní plán má dokonce dvě strany, větší a menší dungeon, výrazně se sice neliší, ale i tak to trochu variabilitu zvyšuje. Nutno ještě zmínit existenci již dvou rozšíření - podvodní kobka v Sunken Treasures a vykrádání pyramidy v The Mummy's Curse. Navíc pokud by někomu nesedělo generické fantasy téma, vyšla i varianta hry - Clank in Space, kterou jsem nezkoušel, dle některých recenzí je ale dokonce ještě lepší. 

Závěr: Zajímavá kombinace deck buildingu a push-your-luck lovu pokladů, kterou celkem spolehlivě zabavíte hráče i nehráče. Jako oddechový filer na hodinku ideální. Mozek můžete z větší části vypnout a jen se bavit. Jak deck buidling nemusím, zde sedí jak dračí prdel na hrnec. Náhoda sice dokáže zaříznout a rozhoduje asi více, než nějaká taktika, ale u téhle hry asi taktické orgie nikdo nečeká.

- Zábavný mix deck buildingu a push your luck hry

- Téma sice provařené, ale opravdu se cítíte, jako když prolézáte dungeon

- Jednoduché na vysvětlení, dobré ve všech počtech, ideální filer

- Zajímavý mechanismus útoku draka 

- Časovač konce hry, není nouze o napínavé situace

- Náhoda může dost zaříznout, nebo naopak výrazně popostrčit, je potřeba s tím počítat

- Taktiku ve hře příliš nehledejte

- Velice omezená možnost úpravy balíku z hlediska zbavování se nepotřebných karet

- Zejména ke konci hry občas nepřehledné tahy hráčů

- Některé karty evidentně lepší než jiné

Kmotr: Impérium Corleonů, aneb když se téma vypaří

Kmotr je pro mnoho lidí značně rozporuplná hra. Po vícero odehraných hrách v různých počtech hráčů mi připadá, že hru má člověk buď opravdu rád, nebo jí nesnáší. Já patřím do první skupiny, přestože ne zcela bez výhrad.

Hru asi není třeba nějak zevrubně představovat, vaším cílem je za prvé kontrola lokací pomocí vysílaných gangsterů. Občas si při tom dopomůžete nějakou tou vraždou, nebo jinou podpásovkou. Kontrola lokací vám umožňuje získávat snadněji zboží (vybíráte výpalné když někdo jiný lokaci navštíví), navíc na konci hry je každá vámi kontrolovaná lokace ohodnocena vítěznými body. Druhým hlavním cílem je plnění úkolů, na což potřebujete "zboží", které získáváte vysíláním vašich gangsterů do jednotlivých lokací (klasický worker placement). V neposlední řadě, jako každý správný gangster, hrabete peníze, které se snažíte ukládat do kufříku, kde poté každá nasyslená bankovka představuje vítězné body. Tedy v zásadě jednoduchý worker (gangster) placement / area control, kde holt občas někdo potichu zařve. 

Herně se nejedná o nic objevného, vše už tu někdy bylo. Což nic nemění na tom, že hratelnost je skvělá. Nejlépe jí vystihuje slovo "streamlined", tedy řekněme přímočarost, není zde nic těžkopádného, nic co by nějak zdržovalo, otravovalo. Toho je docíleno tím, že přestože hra propojuje více mechanik, z každé si bere opravdu jen základy. Je tu boj o lokace, který je ale velice jednoduchý, prostě kdo má více figurek, dominuje. Žádné hody kostkou, bojové karty, speciální schopnosti. Překvapit protihráče přesto lze vícero způsoby, například dobře načasovanou vraždou, přesunem, nebo využitím jedné ze speciálních postav, které se po každém kole draží v aukci. Worker placement opět zcela bazální. Položíte gangstera, vezmete odměnu, hraje další hráč, žádné složitosti. Na plnění úkolů nepotřebujete deset různých surovin, jsou zde pouze tři, které jsou v nějakých počtech/kombinacích zastoupeny na kartách, tedy opět velice jednoduché. 

Mohlo by se zdát, že při takovém zjednodušení všeho bude hra nezáživná, bez velkých taktických možností, ale opak je pravdou. Tím, že člověk nemusí přemýšlet nad nějakými složitými kombinacemi, může se plně věnovat samotné taktice, nic mu zbytečně neodvádí pozornost. A taktizovat ve hře lze dost. Esenciální je zejména správné načasování umístění vašich gangsterů. Vyplatí se více vyčkávat, nebo se raději rozlézt po plánu a doufat, že ostatní odradíte, aby se přetahovali o pro vás důlěžitou lokaci? Podobných rozhodnutí musíte ve hře učinit celou řadu, a mnohdy to opravdu není jednoduché. Velice pozitivní je na hře fakt, že odsýpá rychle, žádné pětiminutové čekání na další tah. Občas se sice někdo trochu zasekne při umísťování gangstera, pokud už je situace ve městě pokročilá a méně přehledná, ale není to srovnatelné s počítacími orgiemi při klasických euro hrách. Díky neustálé možnosti různých zářezů a proměnlivosti situace na herním plánu, si stejně většinu věcí propočítat nelze. 

Další velké pozitivum - při znalosti pravidel je herní doba více než příznivá, ve třech hráčích není problém se vejít do hodiny. Ve větším počtu většinou délka nepřesáhne dvě hodiny. Což je slušné. Co se týče hratelného počtu hráčů, musím vyzdvihnout fakt, že ve třech lidech u stolu je hra výborná, oproti některým jiným area kontrolům, v tomto počtu rozhodně neztrácí nic na zábavnosti. Naopak - tři/čtyři hráči, se mi jeví jako ideální počet. V pěti je již trochu více zastoupen chaos na úkor taktiky. 

V neposlední řadě - díky jednoduchosti mechanismů, je hra velice snadno vysvětlitelná a uchopitelná i pro méně zdatné hráče, dokonce bych se vůbec nebál ji použít i na začátečníky. V přístupnosti samozřejmě pomáhá i český překlad.

Nyní je čas podívat se na nějaké ty často zmiňované negativní aspekty hry. Některé jsou poměrně relativní, s některými nelze než souhlasit. 

Prvním je cena hry. Resp. její předraženost. Obsah krabice cenovce úplně neodpovídá. Ano jsou zde miniatury, kovové kufříky, poměrně velký herní plán, ale uměl bych si představit cenovku klidně o 500 nižší. Osobně mi to krev moc nepije, ale rozumím tomu, že někdo může být poměrem cena/výkon trochu otrávený. 

Druhým a nejčastěji propíraným negativem, je nedostatečná atmosféra/využití tématu. S tím nelze než souhlasit, pokud si hru někdo pořídí s tím, že žere Kmotra, a chce nějakou tématickou pařbu z tohoto prostředí, zde je téma opravdu jen hrubě napláclé na mechanismy. Don Corleone jako počítadlo kol asi hovoří za vše. Tématem by klidně mohli být duhoví jednorožci, a na hru by to nemělo žádný velký vliv. Pokud je vám Kmotr universum ukradené, asi vám toto příliš vadit nebude. A pokud se do hry trochu vcítíte, trochu toho gangsterského feelingu určitě získáte, třeba potom, co hodíte prvního nešťastníka do Hudsonu. 

Negativem pro mě palčivějším, jsou některé designové prvky. Grafika karet je na rovinu pěkný humus. Nelíbí se mi použité barvy (vyblitá zelená, šedá, vyblitá žlutá - nepříliš šťastná kombinace), ani obrázky. Karty úkolů jsou to samé v bledě modrém (přidá se zde vyblitá modrá..). Obrázky na všech kartách úkolů jsou navíc stejné, což taky pozitivní body nepřidá. Herní plán mohl být také hezčí, je takový barevně nevýrazný, lehce nepřehledný. Už u Blood Rage mi plán nepřipadal nijak oslnivý, zde je to ještě krapet horší. Kam se to hrabe třeba na takový Rising Sun. 

V neposlední řadě je zmiňována nízká znovuhratelnost, z důvodu nepříliš velkého množství úkolů, speciálních postav, atd. Netvrdím, že by nějaké to rozšíření hře do budoucna neprospělo, ale myslí, že u Kmotra koření znovuhratelnosti v množství karet úkolů a speciálních postav neleží. Každá hra bude dost jiná, zejména podle toho, jak budou hrát ostatní. Nemyslím si, že znovuhratelnost je zde velký problém.

Závěrem - Kmotr rozhodně není dokonalý, nicméně propojuje elegantním a jednoduchým způsobem mé oblíbené mechaniky, do velice příjemně hratelného celku, který nemá příliš hluchá místa. Pokud očekáváte tématickou Kmotr hru, hledejte dále. Pokud vám vadí jakékoliv zařezávání ve hrách, také bych vám Kmotra nedoporučil. Konflikt zde není primární, ale v každé hře vám někdo ošklivě naruší plány, to si buďte jistí. Pokud vám přímočarý area kontrol/worker placement s lehkým sviněním zní dobře, a nevadí vám, že se u hry zrovna nebudete cítit jako Don Corleone, a že za své peníze nedostanete produkčně zcela bezchybnou hru, Kmotra mohu v klidu doporučit. Díky jednoduchosti a snadné přístupnosti ho myslím dostanete na stůl celkem často, a odmění vás vždy solidní zábavou.

- Přímočará hratelnost / solidní taktická hloubka, bez nouze o zvraty 

- Příjemně odsýpající tempo hry

- Herní doba

- Stejně kvalitní v různých počtech hráčů

- Jednoduché na vysvětlení, vhodné i pro začátečníky

- Zbytečně vysoká cena

- Design zejména karet úkolů a zboží, herního plánu

- Téma pouze naroubované na mechaniky